Evropský automobilový průmysl vyzývá Evropskou komisi, aby zmrazila koeficient Utility Factor v předpisech Euro 6 a Euro 7. Odvětví varuje, že rozhodnutí v této věci může mít významný dopad na budoucnost plug-in hybridů a stabilitu investic v Evropě.

Evropský automobilový průmysl se nachází v bodě zlomu. V dopise předsedkyni Ursule von der Leyenové organizace ACEA a CLEPA apelují na zmrazení tzv. Utility Factor v předpisech Euro 7 a Euro 6. Ačkoli to pro laika zní jako technický detail, pro odvětví se jedná o rozhodnutí strategického významu: zda Evropa provede transformaci stabilním způsobem, nebo podřízne jednu ze svých vlastních průmyslových odvětví.

Co je to Utility Factor a co ve skutečnosti přináší?

Utility Factor je koeficient používaný k výpočtu oficiálních emisí CO₂ u plug-in hybridů (PHEV) a vozidel s prodlužovačem dojezdu (REEV). Zjednodušeně řečeno určuje, jaká část jízdy se odehrává v elektrickém režimu. Čím vyšší je podíl jízdy na elektřinu, tím nižší jsou emise přiřazené vozidlu.

Automobilový průmysl varuje, že další zpřísnění tohoto ukazatele způsobí, že většina současných a budoucích modelů PHEV vypadne z kategorie vozidel s nízkými emisemi. To by znamenalo ztrátu přístupu k pobídkám a oslabení jejich role při plnění norem CO₂. V praxi by to znamenalo regulační omezení technologie, která již dnes přináší měřitelné výsledky.

„Z pohledu trhu nejde o spor o matematický vzorec, ale o předvídatelnost investic. Firmy plánují vývoj modelů a výrobních linek s několikaletým předstihem. Když se regulační parametry mění v průběhu investičního cyklu, roste finanční riziko a kapitál začíná hledat stabilnější jurisdikce. PHEV spojují dva světy – elektrický a spalovací – což znamená, že udržují poptávku jak po nových technologiích, tak po specializovaných komponentech, v nichž má Evropa silné kompetence. Pro mnoho malých a středních dodavatelů je to klíčový segment příjmů, který umožňuje financovat transformaci směrem k plné elektromobilitě. Pokud bude poptávka po PHEV prudce omezena, utrpí tím koncerny i celé průmyslové zázemí: kovoobráběcí závody, výrobci elektroniky, inženýrské firmy nebo výzkumná a vývojová centra. Právě tam se nacházejí pracovní místa a know-how, jejichž ztráta je velmi těžko nahraditelná. V praxi se tedy regulační rozhodnutí může promítnout do stability stovek tisíc pracovních míst v celém dodavatelském řetězci, a nikoli pouze do finančních výsledků největších výrobců,” říká Tomasz Bęben, předseda Asociace distributorů a výrobců automobilových dílů (SDCM) a člen představenstva CLEPA.

PHEV, technologie, která rychle dospívá

Průměrný dojezd nových PHEV na elektřinu prodávaných v Evropské unii v roce 2024 dosáhl 78,4 km (o přibližně 10 km více než v předchozím roce) a stále více modelů překračuje hranici 100 km. Pro průměrného řidiče to znamená, že každodenní dojíždění, např. do práce, může probíhat výhradně na elektřinu, bez nutnosti používat spalovací motor.

Odborníci zdůrazňují, že regulace by měly tento pokrok zohledňovat. Pokud technologie skutečně zvyšuje podíl bezemisní jízdy, měl by to systém výpočtů zohlednit. V opačném případě vzniká rozpor – automobily se stávají ekologičtějšími, ale formálně ztrácejí status nízkoemisních vozidel.

Miliony řidičů a pomalá obměna vozového parku

Na evropských silnicích jezdí více než 250 milionů automobilů a průměrné stáří vozidel přesahuje 12 let. To znamená, že transformace bude procesem rozloženým do několika desetiletí. Z průzkumu Deloitte 2026 Global Automotive Consumer Study vyplývá, že řidiči se při rozhodování řídí především praktičností, tj. dostupností dobíjení, cenou energie a možností dlouhých cest bez stresu.

Hybridy, včetně plug-in hybridů, přebírají značnou část nové poptávky právě proto, že spojují svět elektřiny a spalovacích motorů. V zemích s rozvinutou infrastrukturou dosahuje podíl elektrické jízdy u PHEV až poloviny ujetých kilometrů, zatímco tam, kde chybí nabíječky, je výrazně nižší. To ukazuje, že chování uživatelů závisí více na podmínkách než na samotné konstrukci vozidla.

Průmyslový rozměr rozhodnutí

Tento segment zahrnuje celý evropský hodnotový řetězec – od výzkumu a vývoje přes výrobu motorů a baterií až po tisíce malých a středních dodavatelů. Jedná se o miliardové investice s dlouhodobou návratností. Jejich oslabení by znamenalo reálné riziko ztráty pracovních míst a postupného přesunu výroby mimo Evropu.

V situaci, kdy ostatní globální trhy důsledně realizují strategii založenou na technologické rozmanitosti, se zachování technologické neutrality stává jednou z klíčových podmínek konkurenceschopnosti. Odvětví nepožaduje vzdání se klimatických ambicí, ale stabilní a předvídatelný regulační rámec, který umožní paralelní rozvoj různých cest dekarbonizace.

Rozhodnutí, které přesahuje rámec jedné technologie

„Výzva k zmrazení Utility Factor je v podstatě výzvou k jednotnosti klimatické a průmyslové politiky. Jde o to, aby transformace byla ambiciózní, ale zároveň realistická, založená na skutečném tempu vývoje technologií, dostupnosti infrastruktury a možnostech spotřebitelů,” dodává Tomasz Bęben.

Na první pohled to může vypadat jako spor o technický parametr. Ve skutečnosti jde o mnohem víc. Je to test pro evropskou průmyslovou strategii, zda dokáže současně účinně snižovat emise, chránit pracovní místa a udržet globální konkurenceschopnost.