Vyměnili jste EGR ventil za originál, udělali adaptaci, a Transit se po měsíci vrací na laně se stejnou závadou? V takovém případě se vyplatí zaměřit pozornost na chladič zpětného vedení zplodin. U motorů 2.2 je to právě tento nenápadný díl, který často rozhoduje o osudu nového ventilu, přičemž diagnóza bývá tak zákeřná, že ji lze snadno zaměnit za prasklé těsnění pod hlavou válců nebo za výrobní vadu samotného EGR ventilu.

U motorů montovaných do populárních „trojčat“ (Ducato/Jumper/Boxer) a Fordu Transit je recirkulace zplodin v podstatě systémem spojených nádob. Mechanici se často zaměřují pouze na samotný ventil, protože právě ten rozsvítí chybu na palubní desce. U motorů 2.2 TDCI/HDI však skutečný problém často vězí v chladiči výfukových plynů (EGR cooleru), ze kterého se postupem času stává „bomba s odloženým zážehem“.

Netěsnost, která není vidět

Nejčastějším scénářem u těchto motorů je mikroprasklina vnitřního jádra chladiče. Chladicí kapalina neuniká ven, ale dostává se přímo do kanálu výfukových plynů.

Když se tyto výpary smíchají se sazemi, vytvoří se hustá, lepivá a mazlavá hmota s konzistencí dehtu. Žádný, ani ten nejdražší EGR ventil nemůže kontakt s takovou látkou vydržet – ovládací mechanismus se jednoduše zalepí a motor začne kouřit. Pokud je po vyjmutí EGR ventilu vidět, že karbonový nános je vlhký nebo má charakteristický nasládlý zápach, nemá smysl montovat nový díl. Bez výměny chladiče se i nový EGR ventil poškodí v rekordním čase.

Koroze elektroniky: Problém ukrytý pod konektorem

Motory 2.2 v Transitu mají specifické uspořádání příslušenství, kvůli kterému je elektrický kabelový svazek EGR ventilu vystaven vibracím a vlhkosti. Častým případem, o kterém se v manuálech píše jen zřídka, je koroze konektoru.

Voda dokáže proniknout k ovládacím pinům a způsobit chyby, které diagnostika interpretuje jako „mechanickou závadu ventilu“. Před samotnou výměnou se proto vyplatí zkontrolovat kontinuitu kabelového svazku a stav pinů. U starších kousků s motorem 2.2 se stává, že nesprávnou funkci EGR ventilu způsobuje právě pokles napětí na jeho napájení, a nikoliv samotný karbon.

Past jménem „zaslepení“ v éře Euro 5 a Euro 6

Mnoho majitelů vozových parků, kteří jsou už unavení z neustálých poruch EGR ventilů u motorů 2.2, se rozhoduje pro radikální krok – zaslepení a softwarové odstranění. Zatímco u starých norem Euro 4 to mohlo projít bez větších následků, u novějších verzí s filtrem pevných částic (DPF) je to přímá cesta k odrovnání turbodmychadla a ucpání filtru během několika tisíc kilometrů.

Systém u motoru 2.2 je zkonstruován tak, že EGR ventil odpovídá nejen za ekologii, ale také za proces regenerace DPF. Bez funkční recirkulace je teplota výfukových plynů v určitých režimech příliš nízká na to, aby se filtr mohl správně regenerovat. Výsledek? Zákazník se nevrátí s chybou EGR ventilu, ale s úplně ucpaným výfukem a v nouzovém režimu, který nelze smazat bez nákladného zásahu.

Vyplatí se měnit komplet

Zkušenosti z dílny učí jedno: pokud má auto najeto přes 150–200 tisíc km, je výměna samotného EGR ventilu u motoru 2.2 sázkou do loterie. Nejbezpečnější metodou, kterou profesionální servisy prosazují, je výměna celého modulu (ventilu i chladiče).

Cena za komplet bývá sice pro zákazníka bolestivá, ale náklady na opětovnou demontáž, další nový díl a odstávku vytíženého auta jsou vždy vyšší. Jako odborníci musíme majitele aut upozorňovat na to, že u motorů „Puma“ tvoří systém recirkulace jeden celek – pokud odešel jeden díl, druhý už bývá obvykle na odchodu.