Je obecně známo, že předmětem hospodářské politiky Evropské unie je „ochrana účinné soutěže“ na trhu s náhradními díly a v oblasti autoopravárenství a tak zajistit, aby autoopravci a miliony majitelů (spotřebitelů) motorových vozidel si mohli vybrat mezi konkurenčními náhradními díly. A to je přesně to co chtějí výrobci automobilů zmařit nesprávným použitím ochrany designu.

Usilují, aby se legitimní ochrana jejich nových automobilů vztahovala na náhradní díly, jako jsou nárazníky, blatníky, osvětlení, skla apod.

Tímto způsobem je trh s 12 biliony Euro kompletně eliminován – namísto volné soutěže je zde zákonem stanovený monopol náhradních dílů uprostřed obrovského trhu EU.

Před několika lety navrhla Evropská komise zařadit tzv. opravárenskou klauzuli do design – práva. Z hlediska samotné podstaty podnikání výrobců automobilů – prodej a marketing nových automobilů zůstává ochrana designu automobilů zcela nedotčena. Opravárenská klauzule pouze zabraňuje, aby takováto ochrana byla rozšířena na náhradní díly a aby tak byla udržena konkurence v sektoru náhradních dílů.

Mnoho členských států EU pokrývajících více jak polovinu evropského volného trhu implementovalo Opravárenskou klauzuli již mnohem dříve. V České republice se to nepodařilo a to i přesto, že se o to snažili kromě sdružení SISA i Svaz autoopraven ČR, asociace pojišťoven, Autoklub ČR a Sdružení obrany spotřebitelů.

Ochrana designu vytváří monopol ve prospěch automobilového průmyslu. Monopol se promítá i do cen karosářských dílů. Liberalizace je dlouho očekávaná a nezbytná. Pouze volný a svobodný trh zajistí volnost při výběru a soutěž prověří ceny pro spotřebitele. To samotné zajistí výrobcům dílů, distributorům a opravcům (což jsou ve velké většině malé a střední podniky), aby nebyli vyloučeni z trhu. To samotné zajistí ochranu hospodářské soutěže. To samé povzbudí výkonnost a zaměstnanecký potenciál uvnitř Evropského společenství.

Bezpečnost silničního provozu je nepochybně vysoce veřejný zájem, který je třeba brát vážně. Argumentace automobilového průmyslu, že ochrana designu zajistí bezpečnost náhradních dílů, je zcela chybná a dokonce vyvolává pochyby o průmyslové poctivosti. Bylo jasné od počátku, že ochrana designu se svou povahou není schopná zajistit celkovou bezpečnost, protože je založena na vzhledu výrobku a nikoli na materiální či konstrukční řešení.

Navíc je dobře známo, že EU se chlubí dobře zkoušeným a účinným právním režimem, jehož předmětem jsou bezpečnostně kritické části ověřované přísným schvalovacím procesem. Je zcela mimořádné a odhalující, že poskytující toto automobilový průmysl přistoupil a obvinil problém bezpečnosti s neoriginálními díly a přitom výrobci automobilů nebyli schopni vyrobit a předložit žádné evidentní problémy na obchodním trhu.

Opravárenská doložka se trefuje přesně a vyváženě mezi legitimní ochranu duševních práv a nepostradatelné udržení volného obchodu a hospodářské soutěže. Klauzule není žádnou „erosí“ ochrany duševního vlastnictví, ale jednoduše odkrývá a definuje jejich bezprostřední a přirozené „omezení”, tak jak může být nejlépe demonstrováno na případu samotného „automobilu“.

Z těchto důvodů bude pokračovat sdružení SISA ve spolupráci s dalšími subjekty v autobranži v úsilí o přijetí opravárenské doložky v České republice.