Sdružení ASEM zveřejnilo znepokojující článek týkající se novely zákona č. 56. Článek přinášíme v plném znění.

Bude to pomalu 3 roky, kdy nás ministr dopravy Dan Ťok na akci Diagnostic Con 2016 ujišťoval, že nechce nechat zrušit celé řemeslo „emisních mechaniků a diagnostiků“.
Inu, už se to děje, a to prazvláštní novelou zákona, která má pár nebezpečných znaků kartelové dohody za hranou minimálně právních zvyklostí.
Tehdejší výroky pana ministra:

„Nabízím možnost vás pozvat do pracovního procesu při novelizaci legislativy, zákona i vyhlášky o emisích.“

NESTALO SE, pozváni byli jiní, a právě ti „z druhé strany“, majitelé STK. My jsme pozváni nebyli, resp. ani jedna z našich připomínek akceptována nebyla.

„Pokud je metodika zflikovaná jen kvůli zastaralé vyhlášce a zákonu, pojďme na to svolat pracovní skupinu, a udělejme vyhlášku i zákon 56 takový, který věci pomůže a pomůže i občanům.“

NESTALO SE, do Zákona 56 byl přes naše, a přes protesty samotného legislativního odboru MDČR (Mgr. Vavřina., Mgr. Rudolecký) implementovány minimální rozměry pracoviště pro kontrolu vozidel, které odpovídají jen velkokapacitním kontrolám ve městech (musí být „průjezdní linka“ nejméně 26 metrů a neméně pro 3 vozidla najednou). Co má délka linky v zákoně co dělat, když výška a šířka je ve Vyhlášce??? Navíc nová legislativa opět chrání byznys malé mocenské skupince podnikatelů tím, že nedovolí žádnou konkurenci. Novela tedy porušuje základní práva uvedená v ústavě a porušuje rovné podmínky v podnikání.

„Nechci, aby MD byl považován za resort, který je zlobovaný někým, aby dostal do zákonu něco. Mým zájmem je, abychom měli společné základy, které dávají smysl, které pomáhají lidem a které pomáhají životnímu prostředí a obecně rozvoji ekonomiky.“

NESTALO SE. Zejména občané doplácení na to, že někteří z byznysu s předraženými kontrolami těží i 80.000.000 ročně „navíc“. To jsou peníze, kteří občané vydávají zcela zbytečně.

Bohužel, dalo by se takto pokračovat a kdo se podívá na novelu Zákona 56/2001 Sb. a na novou Vyhlášku 211/2018 Sb., musí konstatovat, že zejména tento poslední bod pana ministra vyslyšen nebyl.

“ Z hlediska legislativy je nejvýše zákon, pak je prováděcí vyhláška a pak Věstník dopravy, kterými si ten úředník ulehčuje práci, a který pravděpodobně neprochází ani resortním ani meziresortním připomínkovým řízením. Jistou právní sílu Věstník dopravy má, ale měli bychom si to vyjasnit a v té věci musíme konat. Myslím si že bychom měli vystačit s tím, že budeme vydávat zákony a prováděcí vyhlášky.“

Zde za ASEM musíme konstatovat, že když si ten, komu byla svěřena přenesená působnost státu v podobě kontrol vozidel, všechny tři legislativní formy v jejich aktuálních zněních položí na stůl, pak se podle nich řídit nelze.

Věstníky dopravy, nemluvě o tom, že dvě třetiny jich už nemohou platit, jsou takřka zločineckým nástrojem, aby smysl Zákona a Vyhlášky, které jsou úmyslně psány složitě, nejasně, a dvojsmyslně, naklonily tam, kam si lobbisté Věstníkem dopravy určí.

Od státu teď přichází další likvidující levárna…

Na školení podepisují „kontrolní technici“ co měří jen emise, že nebudou ve střetu zájmů.

Kdo nepodepíše a přizná, že podle nesmyslného zákona je ve střetu zájmů, požaduje Ministerstvo okamžité zahájení správního řízení.

Jako pomoc situaci zlevnit, zjednodušit a občanům ulehčit jejich zákonnou povinnost, nechápeme například tyto nové restrikce v novelizovaném zákoně:

Citace zákona:

Profesní osvědčení kontrolního technika§ 60
(1) Provádět technické prohlídky vozidel mohou osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení kontrolního technika. O vydání profesního osvědčení kontrolního technika rozhoduje ministerstvo. V případě zamítnutí žádosti vydá ministerstvo rozhodnutí podle správního řádu.
(2) Profesní osvědčení kontrolního technika vydá ministerstvo osobě, která
….. (a, b, c,….vynecháno)
f) není ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek;
ve střetu zájmů je osoba, která

1. provozuje podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost spočívající v prodeji nebo opravě vozidel, jejich systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků,
2. je členem orgánu právnické osoby podnikající v oblasti prodeje nebo opravy vozidel, jejich systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků nebo
3. vykonává závislou práci spočívající v prodeji nebo opravě vozidel, jejich systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků.
…. vynecháno
(4) Pokud v řízení o vydání profesního osvědčení kontrolního technika není prokázán opak, má se za to, že podmínka podle odstavce 2 písm. f) je splněna.

(5) V profesním osvědčení kontrolního technika ministerstvo uvede kategorie silničních vozidel, jejichž technické prohlídky je kontrolní technik oprávněn provádět. Na žádost ministerstvo v profesním osvědčení kontrolního technika omezí oprávnění k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel; splnění požadavku podle odstavce 2 písm. f) bodu 3 se v takovém případě nevyžaduje. 
Vzor tiskopisu profesního osvědčení kontrolního technika stanoví prováděcí právní předpis.

Jinými slovy, řemeslník OSVČ, který ve své obci údržboval a spravoval vozidla svým sousedům a dokázal jim opravit motor či emisní systém a pak i změřit emise, ten to už to sám dělat nebude smět, protože je podle zákona ve střetu zájmů. Musel by zaměstnat zaměstnance, kterého stejně bude muset platit z oprav, protože ani jednoho emise neuživí. Takže tenhle střet zájmů už je podle zákona zase v pořádku?  Ne, je to účelová diskriminace lobbistů STK použitá na konkurenční SME!

Ve střetu zájmů však není majitel STK, který reklamami láká zákazníky ke své STK s mnoha emisními stanicemi okolo, aby jim doslova jak na běžícím páse „prodával kladné protokoly“?

Nutno konstatovat, že tento český zákon používá dvojí měřítko a je diskriminační k jedné skupině. Nevadí mu, že tu koncepčně už 18 let kontinuálně existoval střet zájmů majitelů STK ve vztahu ke svým zaměstnancům (loajální zaměstnanci zůstávali, přísní dostávali výpověď, protože přísností odháněli klientelu), ale střet zájmů autoservisu, aby při měření emisí si nevymýšlel neexistující závady, aby je mohl údajně draze opravovat, státu vadí?

Jak to je možné, že tento strach se najednou zjeví v souvislosti s „Měřením emisí“ v autoservisech a nepoukazuje na něj stát, když si kdokoliv dá kdykoliv auto do toho samého servisu zkontrolovat? Jak to, že se stát nebojí, že si servis neopodstatněně nevymyslí třeba opotřebené brzdy, nefunkční brzdovou kapalinu, příliš ojeté pneumatiky, nebo rozhozenou geometrii při pravidelných servisních prohlídkách a údržbách? Proč by se člověk, co poctivě opravuje auta, měl zpovídat a místopřísežně přísahat, že neo*ebe zákazníka při měření emisí po 1. 10. 2018, když ho neo*ebal předtím a neo*ebává žádné zákazníky tím, že by si neexistující defekty vymýšlel u všech zakázek, co mu do servisu přijdou?

Vysvětlení je jednoduché: Lobby STK je opět mocnější a tentokrát aktivitou Martina Kolovratníka dokázala, že prorostla do politických kruhů a tím i do zákonodárství, kde své zájmy prosazuje bez ohledu na společenská a obecná právní a ústavní pravidla.