Před nedávnem se v médiích objevila informace o plánované dani na automobily se spalovacími motory. Jak se ukázalo, není to jediný nápad Evropské unie, jak zasáhnout majitele starších a levných aut. Bude zaveden zákaz výměny motoru a větších karosářských oprav?

Definice neopravitelného vozidla

V návrhu nařízení o požadavcích na vozidla a nakládání s vozidly s ukončenou životností je uvedena řada závad, které definují vyloučení vozidla z opravitelnosti. Patří mezi ně například shoření nebo zatopení vozu nad linii přístrojové desky. Tento typ poškození není sporný, protože naprostou většinu vozidel s takto závažnými závadami nikdo neopravuje. Naopak velmi sporných je několik dalších bodů výše zmíněné právní úpravy. V příloze 1 tohoto předpisu je podrobně uvedeno, které závady vylučují opravu vozidla.

Odstavec b) přílohy 1 zní:

(b) byl svařen nebo utěsněn pomocí pěnové izolace;

Výraz „svařen“ použitý v tomto odstavci je poněkud nepřesný, ale někteří v černých scénářích uvádějí, že by to mohlo znamenat zákaz karosářských oprav pomocí opravných plechů, tzv. reparaturek. Jak známo, výklad právních předpisů bývá náročný a zákonodárci v tomto případě mohli mít stejně dobře na mysli neodborné karosářské opravy (jako třeba s pomocí výše zmíněné montážní pěny), takže výměna částí karoserie provedená v souladu s dosavadními předpisy bude moci být prováděna i nadále.

Odstavec g) zase uvádí:

(g) oprava vyžaduje výměnu motoru, převodovky, karoserie nebo podvozku, což má za následek ztrátu původní identifikace vozidla.

Výše uvedená věta není přesná, ale naznačuje, že vozidlo musí být sešrotováno, pokud poškození motoru nebo převodovky vylučuje tuto součást z opravy. V tomto případě stojí za pozornost poslední část tohoto odstavce, která uvádí, že tyto opravy budou nezákonné, pokud vozidlo ztratí svou původní identifikaci. V praxi to může znamenat, že motor nebo převodovku bude stále možné vyměnit, ale pouze za jednotku identickou s tou, kterou byl vůz vybaven při opuštění továrny. To by mohlo znamenat konec oblíbených „swapů“.

Bič na majitele levných aut

Kontroverzní může být i druhý odstavec výše zmíněné přílohy. Mnoho řidičů se rozhodne pořídit si malé a levné auto jako doplňkový dopravní prostředek, např. pro dojíždění do práce. Jiní se naopak rozhodnou vlastnit starší prémiový vůz namísto novějšího vozu nižší třídy. Obě tyto skupiny se často potýkají s poruchami, jejichž oprava si vyžádá výdaje převyšující hodnotu vozu. Pak se musí rozhodnout, zda vůz opraví, nebo sešrotují. Brzy již tato volba nebude možná. Druhý dílčí bod této přílohy je jasný:

(2) Oprava vozidla není ekonomicky proveditelná, pokud je jeho tržní hodnota nižší než náklady na opravy nezbytné k uvedení vozidla v EU do technického stavu, který by postačoval k získání osvědčení o technické způsobilosti v členském státě, v němž bylo vozidlo před opravou registrováno.

To může znamenat, že i nutnost výměny spojky nebo součástí zavěšení vyloučí dotyčné vozidlo z dalšího provozu. V takové situaci není neobvyklé, že se majitel rozhodne vozidlo sešrotovat sám, ale mnozí chtějí za každou cenu opravit svůj vůz, ke kterému mají naprostou důvěru a někdy i sentimentální pouto. Bohužel vše nasvědčuje tomu, že nový zákon majitele o tuto možnost volby připraví a sešrotování bude jedinou možností.

Je opravdu čeho se bát?

Vzhledem k řadě nesrovnalostí a nejasností jsme se obrátili na odborníka na dané téma. Pan Adam Malyszko je prezidentem sdružení FORS (Forum Association for Car Recycling), který je s daným nařízením dobře obeznámen.

„Podle mého názoru bychom se neměli tolik obávat, že některá auta nebude možné po vstupu nařízení EU v platnost opravit. Zaprvé, jedná se o návrh a v současné době se analyzují názory odborné veřejnosti, která předložila velké množství připomínek.

Za druhé, o opravě poškozeného vozu bude vždy rozhodovat majitel na základě ekonomického hlediska a žádné nařízení na tom nic nezmění. Zde se objevuje problém: oprava automobilu v šedé zóně za použití dílů neznámého původu bude vždy levnější než oprava v legálně fungujícím autoservisu. Tato situace by mohla vyřadit z provozu mnoho legálních podniků. Žádné ustanovení v navrhovaných řešeních tomu nezabrání.

Existuje samozřejmě určitá skupina automobilů, které by měly být ze zákona vyloučeny z možnosti opravy a považovány za odpad, např. zcela vyhořelý automobil, zcela zničená karoserie v důsledku zásahu záchranných složek, tedy automobily, jejichž oprava by byla i s použitím použitých dílů pro šedou ekonomiku značně nerentabilní.

Za třetí, návrh nařízení je částečně v rozporu s myšlenkou uzavřeného cyklu, který prodlužuje životnost výrobku a podporuje opakované použití dílů. Příkladem je seznam použitých dílů obsažený v návrhu, které nelze znovu použít, což nezaručuje přístup k novým dílům po celou dobu technické životnosti automobilu.

Počkejme si tedy na konečnou podobu tohoto nařízení, které, pokud vůbec vstoupí v platnost, začne platit až za 4-5 let,“ říká Adam Małyszko.