„Sklo” není v tomto případě úplně přesné označení. Vnitřek světlometu je obvykle chráněn průhledným polykarbonátem, který na jedné straně zaručuje přizpůsobení se aerodynamickému tvaru karosérie a na straně druhé – netlumí paprsek světla vytvářený světlometem. Polykarbonát však trpí na škrábance a oxidaci. To první je způsobeno nejenom narážením kamínků odskakujících od kol jiných automobilů, ale děje se to i v důsledku činností samotného řidiče: otírání zašpiněných světlometů suchým hadříkem nebo papírovou utěrkou, a také během jejich energického oškrabování v zimě. Oxidaci na druhé straně způsobují UV paprsky v slunečním záření, a také sloučeniny soli používané v zimě k čištění silnic od sněhu. Zašpiněné a poškrábané „sklo“ světlometu nejenom, že vypadá neesteticky, ale také snižuje noční viditelnost až o 40% tím, že rozptyluje paprsek světla.