Prokluzující spojka je jeden z možných problémů při přenosu výkonu motoru na kola. V následujícím článku odborníci ZF Aftermarket zpracovali základní seznam, nápomocný při diagnostice poruch spojených s tímto problémem.

Prokluzující spojka, projevující se mj. atypickým klepáním ozývajícím se z prostoru motoru a spojky, znemožňuje přenos celého výkonu z motoru na kola. Příčiny takového prokluzu mohou být různé – kromě poruch přítlačného talíře a spojkové lamely jsou častými důvody poruchy vypínací soustavy spojky, nesprávně nastavený nebo nevyměněný setrvačník, ale i nesprávná montáž spojky ve vozidle.

První skupina poruch, jejichž důsledkem je prokluzování spojky, je spojená s jejím obložením. Pokud je zcela opotřebené, až na hlavičky nýtů, následkem je nedostatečný přítlak kotouče spojky, snížení koeficientu tření a prokluzování. Tato porucha může vzniknout v důsledku běžného provozu vozidla, rovněž tak v důsledku častého rozjezdu do svahu, či nesprávně nastavené vypínací soustavy spojky. V takovém případě se doporučuje výměna spojky.

Pokud se na obložení objeví i minimální množství oleje nebo maziva (což způsobuje snížení koeficientu tření), může to znamenat poškozené těsnění převodové skříně nebo klikového hřídele, ale i netěsnosti v hydraulické soustavě. Příliš velké množství maziva na převodové hřídeli nebo pilotním ložisku může být rozhozeno na obložení odstředivou sílou a rovněž způsobit pokles koeficientu tření na obložení. V takovém případě je po odstranění všech závad nutno vyměnit spojku.

Příliš častá jízda s využitím prokluzu spojky (např. v terénu), olej nebo mazivo na obložení, závady ve vypínací soustavě spojky, velké opotřebení povrchu setrvačníku a také častý rozjezd s příliš vysokou zařazenou rychlostí, mohou vést ke spálení nebo uvolnění obložení. Čtyři první situace mohou vést rovněž k přehřátí přítlačného kotouče spojky. V takových případech se doporučuje výměna přítlačného kotouče a lamely a také kontrola setrvačníku z pohledu tepelného poškození, případně rovněž jeho výměna.

Pokud obložení nepřiléhá na celém povrchu a jeho třecí povrch má hluboké rýhy, nejčastěji to znamená, že během montáže nebyl měněn nebo opracován setrvačník, což v důsledku rovněž vede k omezení koeficientu tření obložení. Současně je vhodné pamatovat na to, že u nového kotouče spojky obložení na začátku přiléhá pouze z vnější strany (větší poloměr tření v důsledku mírně konkávního třecího povrchu přítlačného kotouče). Díky tomu nové díly ještě před úplným „sednutím“ mají plnou efektivitu v rozsahu přenosu výkonu. Jedná se o jejich běžnou vlastnost a v žádném případě to nelze považovat za výrobní vadu.

Příčinou prokluzu spojky může být rovněž silné opotřebení konců membránové pružiny vyskytující se nejčastěji v důsledku opotřebení vypínací soustavy spojky, opotřebení vodící trubky nebo příliš vysoký, ale i nízký přítlak vypínacího ložiska. Pokud se vyskytne příliš vysoká síla přítlaku nebo značné překročení přípustného kroku ložiska, membránová pružina může prasknout a v důsledku toho její přítlak nebude dostatečně silný.

Další příčinou nesprávného fungování spojky mohou být problémy spojené s její vypínací soustavou – opotřebené konce a uložení vypínací vidlice nebo její nesprávná montáž. Důsledkem je nejen předčasné opotřebení povrchu přítlačného kotouče, ale vede to rovněž k příliš rychlému opotřebení třecího obložení a v důsledku toho právě k prokluzování spojky. Kromě toho, to může vést k potížím s řazením rychlostí.

U starších vozidel je nutno zohlednit rovněž stav vypínacího lanka spojky. V případě lanek s automatickou regulací opotřebení je před jejich demontáží nutno tento mechanismus vhodným způsobem zajistit nebo pokud je to nutné, použít nové lanko. V hydraulických soustavách pro ovládání spojky je nutno zvláštní pozornost věnovat vypínacímu a ovládacímu válci spojky. V důsledku proniknutí nečistot do hydraulické soustavy může dojít k potížím, spočívajícím v příliš pomalém obnovení tlaku nebo blokování válečku, ale i poškození těsnící gumičky.

Nové typy vypínacích ložisek mají vnitřní vodící přírubu z umělé hmoty nazývanou jako „samomazací“ příruba. V žádném případě jej nemažte žádnými prostředky. V důsledku aplikace maziva dojde k jeho smíchání s třecím prachem z kotouče spojky a následně k nárůstu teploty ve zvonu spojky, k „tvrdnutí“ maziva a vyrývání skelných vláken z umělé hmoty. V důsledku toho se objevují potíže s přesouváním ložiska po vodící trubce a finálně dochází k jeho zablokování, „destrukci“ ložiska, výskytu prokluzu spojky a také k výskytu dodatečných vibrací v soustavě přenosu výkonu.