Ve svém posledním článku Před branami náš spolupracovník Josef Förster popisoval, jak těžké je sehnat zaměstnance. Co se od té doby změnilo, že se k tématu zaměstnanců opět vrací? Všechno.

Hledáme mechanika
Kdo z vás nehledal ve svém okolí pracovníka nebo si nezadal v poslední době inzerát? Hledáme mechanika, karosáře, dle libosti si doplňte vámi poptávanou profesi. Výsledek? Nulový až žalostný. Tedy nulový. Mám-li tu možnost, nahlédnu do životopisů z reakcí na inzeráty. A kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Na vaše poptávky po mechanicích, karosářích a diagnosticích se ozývají roztodivné profese. Kupříkladu barmani (specialista na míchané nápoje, doteď šejkující v SRN), pizzaři, řidiči autobusů, fanoušci Top Gear nebo milovníci automobilových veteránů. Shrnuto, lidé bez jakékoliv praxe. Jistě společně uznáte, že sledování pořadu Top Gear není studijní aktivita, která z kohokoliv udělá odborníka na auta a už vůbec ne zdatného mechanika, karosáře nebo diagnostika. Stejně tak jako sledování pořadu Ano Šéfe neudělá z nikoho šéfkuchaře… Zpět k zájemcům o práci automechanika. Ti pizzaři jsou mezi žadateli o tuto profesi docela často. Nevím, co to přesně vypovídá o trendech v pohostinství a gastronomii, ale vím přesně, co to znamená pro naši branži. Nejsou lidi. A nebudou. Došli. Odešli, bez náhrady, do důchodu. Do jiných profesí.

Dorost
Učňovské školství a jeho učňovský dorost by měl znamenat pravidelný přísun nové krve do vašich servisů. Bohužel nic takového se neděje. Rozepisovat se tady o příčinách je nadbytečné. Z učilišť se významné pomoci nedočkáte. Bohužel pro naše servisy a Bohužel pro učňovské školství. To to ještě neví. Odborná úroveň jejich absolventů je katastrofální. K a t a s t r o f á l n í. Vymlouvat se na nezájem učňů nebo jejich rodičů je jen výmluva. Přitom 120 učilišť vyučí v oboru automechanik, rok co rok, 3.400 automechaniků. Čtete dobře, t ř i t i s í c e č t y ř i s t a ! Na druhou stranu není se až tak moc proč divit. Podívejme se, kdo řídil a řídí toto Ministerstvo. Absolvent vojenské akademie Klementa Gottwalda, vězeňský psycholog. A ten současný ministr? Právník-specialista na ústavní a správní právo. Hlavní priorita Ministerstva školství? Zvednout (si) platy a inkluze. O uplatnitelnosti učňů na trhu práce ni slovo. I když světlé výjimky, za vašeho výrazného přispění, jsou možné. Potvrdit to mohou ti z vás, kteří zvolili časově náročnou metodu „učňů na praxi“ a tak si vychovali za dva či tři roky mladý dorost. Spíše jednoho dorostence. Snažím se s takovými mladými vyučenci mluvit, abych zjistil, co mají společného. Věřte nebo ne, první jsou rodiče a jejich výchova, vedení dětí k zodpovědnosti. Druhým faktorem je ctižádost těchto učňů a zájem vyučit se v perspektivním řemesle. Zní to tak jednoduše.

Co nedostatek pracovníků způsobí?
To, že nejsou lidi v naší branži, se už projevuje a to citelně. Prvním viditelným důsledkem je počet osiřelých zvedáků. Těchto „sirotků“ je v ČR nepočítaně. Při svých návštěvách u vás je moje z prvních otázek „Kolik vás teď v dílně je?“. Následující pak otázka „Kolik máte zvedáků?“. Patříte-li k servisům, které mají počet mechaniků a zvedáků roven, patříte dnes k nepatrnému množství podnikatelů šťastlivců. Opačný nešťastný rekord je jeden vyškovský servis s poměrem 15:5. Překládám: 15 zvedáků na 5 mechaniků. A myslím, že vyškovští nejsou osamoceni. Jen s jinými nepoměry v počtech zvedáků na počet mechaniků.

Generační výměna
Jeden z vedlejších, řekl bych souběžných trendů na českém trhu je, že se někteří majitelé nezávislých servisů nebo dealerství rozhodli reagovat na kombinaci dvou faktorů – nejsou lidi a neřešitelné generační výměny, předčasným ukončením svého podnikání a pokoušejí se prodat nebo pronajímat své firmy. Není měsíce, abych se o takovém prodeji nebo nájmu nedozvěděl. Nedivme se jejich předčasné rezignaci. Děti otců zakladatelů nechtějí pokračovat v podnikání a k tomu ještě ta situace na pracovním trhu. Situace se měsíc od měsíce zhoršuje a ruku na srdce, naše oblast podnikání není zemědělství, kde na každou „pohromu“ existuje nějaký dotační titul EU. Tady vám osiřelý zvedák nikdo nesanuje jako višňový sad přešlý mrazem. Tady si musí každý pomoci sám. Viz text v rámečku…

Jak z toho ven?
Čekáte-li, že teď ve dvou, třech větách řeknu co dělat, čekáte marně. Tohle je zapeklitá situace. Můžete začít třeba tím, že si položíte otázku, zdali se vás vůbec personální krize dotýká. Třeba pracujete se stálým týmem spolupracovníků, třeba k vám pravidelně docházejí učni a jsou šikovní a něco z nich, pro vás, bude. Třeba máte práce tak akorát. Třeba máte do důchodu nekonečně daleko a třeba takové články vůbec nečtete. Třeba.

Závěr
Tak mě napadlo, viz název dnešního článku, jedno inovativní řešení, že pokud otočíme zadání inzerátu a budeme hledat barmany, budou se hlásit mechanici. Obávám se však, že se přihlásí zahradník. Jaká je tedy cesta z tohoto bludného kruhu? Vychovávat si učňovský dorost a nedbat na malou účinnost. Věřit v Ministerstvo školství a doufat, že jednou začnou vycházet z učilišť nepřeberná množství automechaniků, autotroniků a karosářů. Pro tento okamžik nezbývá, než udržet stávající pracovníky. Zajímat se jak jsou placeny podobné profese jinde. A v neposlední řadě mít dobré povědomí o tom, co se vám v pracovních kolektivech děje. Protože až někdo z vašich zkušených lidí odejde, nezbyde vám než si dát inzerát…

Zdroj: ihned.cz, článek – ZDE

Josef Förster