Hydropneumatické zavěšení francouzského Citroenu je již několik let minulostí. Poslední vůz s takovým uspořádáním opustil továrnu PSA v Rennes v roce 2017. Konec výroby znamená také konec éry hydropneumatického odpružení. Již v roce 2015 bylo rozhodnuto zastavit vývoj této technologie a o dva roky později jsme se s ní, spolu s posledním modelem C5, definitivně rozloučili.

Trh s ojetými vozy je však stále velmi bohatý na modely Citroen vybavené tímto hydropneumatickým odpružením. V tuto chvíli máme na dobře známém českém portálu na prodej automobilů k dispozici téměř 300 modelů C5, které mají takovéto řešení. Budoucí i současní majitelé těchto vozů je musí nějakým způsobem servisovat, aby je mohli bezpečně používat. Je to možné i v roce 2021? Jak vypadá trh s náhradními díly? Zmizí brzy hydropneumatické zavěšení úplně, a to dokonce i z aftermarketu?

Historie průkopnického řešení, které již nechceme

První hydropneumatické zavěšení vyvinul inženýr Paul Mages. Jako začínající zaměstnanec Citroenu se Paul nedokázal vyrovnat s tehdejším přesvědčením, že není možné současně vytvořit pohodlné odpružení a dobré jízdní vlastnosti. Jinými slovy, v realitě té doby, čím pohodlnější systém tlumení, tím horší bylo řízení takového vozidla. Chuť bojovat proti tomuto trendu umožnil až rozvoj hydropneumatiky. Hlavní myšlenkou bylo, aby odpružení bylo co nejpohodlnější při nízkých rychlostech a aby při akceleraci pomáhalo udržovat lepší kontrolu nad vozidlem. První hydropneumatické systémy se objevily v padesátých letech minulého století ve vozech Citroen Tracition Avant. V tomto modelu však kapalina LHM pomáhala pouze u zadního zavěšení. Kompletní systém měl premiéru teprve u slavného modelu DS. Intenzivní rozvoj této technologie přestal kolem let 2010–2015.

Zpočátku musely být relativně jednoduché systémy, známé z populárního modelu BX, stále více modernizovány, aby se vyrovnaly konkurenci, která nabízela podobný typ komfortu pomocí „standardních“ řešení založených na „obyčejném“ odpružení. Výsledkem bylo, že hydropneumatika začala být ve výrobě stále komplikovanější, což zvýšilo náklady na výrobu takového automobilu. Zákazníky zase odradila potenciálně drahý servis. Postupně se nadšení pro „hydro“ snížilo natolik, že se ho koncern PSA v roce 2015 rozhodl zcela vzdát, což poukazovalo na nízký zájem zákazníků a vysoké výrobní náklady.

Konec tohoto systému způsobil také další vnější faktor. Kvalita dnešních silnic je ve srovnání s povrchy z 60, 80. nebo dokonce 90. let rozhodně lepší. Nemusíme zdolávat tolik děravých úseků, jak jsme byli zvyklí. Hydropneumatika však za takových podmínek fungovala dobře. Ne příliš pohodlné silnice pro běžné odpružení nedělaly hydropneumatickému systému žádný problém a ten umožňoval udržovat vysoký komfort cestování bez ohledu na stav vozovky.

Nečekaný návrat?

V roce 2017 bylo oznámeno, že hydropneumatika se vrací. V nových modelech koncernu však nenalezneme tlakové koule ani čerpadla kapaliny LHM. Nová technologie se nazývá PHC. Tuto zkratku lze přeložit jako „Progresivní hydraulické odpružení“. Citroen použil „normální“ tlumič, který byl naplněn speciální kapalinou, což umožnilo nastavení tvrdosti odpružení a lepší tlumení nerovností.

Citroen je známý tím, že aftermarket nepodporuje

Díly s logem francouzského výrobce začínají chybět již několik měsíců po ukončení výroby daného modelu. Důvodem je skutečnost, že Citroen nerad vyrábí komponenty déle, než je nutné. Z tohoto důvodu trpí trh s náhradními díly a spoléhá se pouze na externí subdodavatele, kteří jsou ochotni vyplnit mezeru. Z pozorování dnešní reality můžeme usoudit, že největší problém s přístupem k dílům mají majitelé Citroenů z konce 90. a počátku nultých let.

Dříve vyrobené automobily jsou dnes již klasickými vozy. Poptávka po jejich komponentech je udržována na velmi nízké, ale konstantní úrovni. Tato vozidla také nejsou příliš komplikovaná, takže jejich oprava z hlediska vynaložené práce nebude příliš obtížná. V internetových obchodech najdeme díly od IFHS, Febi nebo Monroe, potřebné pro efektivní fungování hydropneumatiky ve starších automobilech Citroen.

Když se vrátíme k modelům z let 1990 až 2000, situace už tak dobrá není. Cena těchto vozidel je dosti nízká, obvykle pod průměrnou měsíční mzdou. Složitost systémů odpružení v těchto automobilech se ve srovnání s vozidly předchozího desetiletí výrazně zvýšila. Zde máme co do činění s prvními hydroaktivními systémy, které aktivně mění nastavení tvrdosti vozu v závislosti na povrchu, stylu jízdy nebo zatížení. Některé modely navíc prošly během výroby facelifty, což často znamenalo změnu velikosti, tvaru nebo mechaniky dílů odpovědných za hydropneumatický systém. Ve výsledku je těchto komponentů ještě méně a jejich správný výběr vyžaduje pokročilé znalosti a porozumění tématiky.

Starší vozidla, například C5 první a druhé generace, jsou v současnosti tou nejlepší volbou pro každého, kdo by chtěl zažít výhody hydropneumatického odpružení. Díly pro tyto vozy jsou k dispozici ve velkoobchodech, existují také mechanici ochotní provést opravy tohoto systému.

Je výhodné opravovat hydropneumatického odpružení?

Někteří mohou dojít k závěru, že pokud existuje taková mezera, měla by být zaplněna. Je mnoho míst, kde majitelé Citroenu nejsou schopni opravit svá vozidla. Mělo by se však pamatovat na to, že tato značka nikdy nepatřila mezi nejoblíbenější, zejména pokud jde o modely s hydropneumatickým odpružením. Dnešní doba je poznamenána diverzifikací – mnoho servisů nabízí komplexní služby v široké škále. Pokud tedy opravujeme automobily z koncernu PSA, stojí za to prozkoumat téma „hydro“. Kvalifikovaní odborníci, kteří jsou schopni tyto systémy regenerovat a obnovit jejich účinnost, jsou dnes velmi ceněni.