Donedávna měřili majitelé autoservisů a opraváři v jedné osobě emise a nikomu to nevadilo. Od října loňského roku v nich vidí stát potencionální podvodníky a nechce jim nechat měřit ani emise, natož pak provádět kontroly celých vozidel. Přinášíme článek sdružení ASEM v plném znění.

Zpráva o navrhované deregulaci počtu STK v okresech.

V událostech 18. 5. 2019 shlédli televizní diváci ČT 1 výpovědi obou táborů, tedy zastánců současných „státem regulovaných“ STK a autoservisů, které by měly zájem o tzv. Malou TK+ME. Majitel dvou STK pár km od sebe, pan Miroslav Pecha se zde zmiňuje o tom, že si nedovede představit, že by autoservisy zvládaly tak sofistikovanou kontrolu vozidla, jakou dnes nabízí průjezdní linka STK a dodává, že si nedovede představit, že by to jedno kontrolní stání mohlo nabídnout. V reportáži je zmíněno, že oba majitele servisů​, jak pana Karáska, tak pana Čermáka stát předem podezřívá ze střetu zájmů a zakazuje jim měřit emise, která autoservisy dodnes měřit směly. Stát udělal výjimku, že pokud bude emise měřit zaměstnanec, pak autoservis emise měřit smí. Zde je ale riziko, že  pokud zaměstnanec dle občanského zákoníku podá výpověď a odejde, musí majitel servisu činnost měření emisí dle zákona ukončit. Není vše účelová diskriminace?

Majitel dvou průjezdních velkokapacitních linek STK na Boleslavsku pan Miroslav Pecha v reportáži dodává, že si nedovede představit, že by jedno kontrolní stání mohlo tak sofistikovanou kontrolní práci mohlo nabídnout. Jen upřesním, že pan Pecha tím myslel focení, měření emisí, geometrie, účinnosti brzd, světel a procházení se s lampou v ruce pod vozidlem za zákazem cokoliv demontovat (jen vizuální kontrola).

Provozovatelé nejméně stejně moderně vybavených autoservisů, Tomáš Čermák a Josef Karásek v nedalekém okolí by tuto službu „kontroly vozidel“ mohly okamžitě nabízet, vždyť to denně po vyhotovených zakázkách dělají. Kontrolu jim však zakazuje stát novelou zákona, kterou napsali sami lobbisté STK za udržení současného stavu.

Dle reportáže pan Miroslav Pecha odbaví na STK až 90 vozidel za den. STK stojí v průměru 1.600,- Kč, což je 144.000,- Kč za den bez nákladů na materiál jen s baterkou v ruce + měření emisí, brzd, geometrie, světel a zjišťování vůlí v podvozku. Při dvou STK je to oficiálních 288.000,- Kč hrubého příjmu pro soukromou „kontrolu“ pana Miroslava Pechy za den. Dá se říci, co týden, to 1.000.000,- Kč korun hrubého příjmu bez vedlejších nákladů za služby (když je sezóna). Odbaven bude zákazník dle jeho slov do dvě a půl hodiny čekání za následných 20 minut technické prohlídky.

Když „soukromí kontroloři“ pana Pechy nedej bože někoho vyhodí (v Německu je počet vozidel se závadami okolo 22 %), musí jet na opravu jinam, nebo zpět domů. Mohl by jet i do autoservisu, ale ten emisní přístroje sice má, ale nesmí na nich měřit, protože mu to stát zakazuje, a vysvětluje mu to tzv. „střetem zájmů“. Takto definovaný „střet zájmů“ podle novely zákona 56/2001 Sb. je definice, která po novu zakazuje „opravovat a kontrolovat zároveň“ osobou, která „vlastní“ autoservis a je nositelem osvědčení „kontrolního technika“, který za kontrolu ručí.

Pan Tomáš Čermák by si emisní přístroje rád pořídil, ale když mu stát zakazuje emise měřit, nekoupí si je. Když k němu přijede zákazník, kterého pan Pecha za 1.600,- Kč vyhodí na nevyhovující emise, pak mu pan Čermák nemůže pomoci, protože nemá čím a i kdyby měl, jako pan Karásek, tak mu to je málo platné, protože mu také stát „střetem zájmů“ zakazuje. Stát zde přímo říká, že existuje příliš velké riziko, že by nebyl při „kontrolách“ objektivní a závady by si vymýšlel, přestože opravy a kontroly na jednom vozidle toutéž osobou Evropská směrnice 2014/45/EU připouští a v Rakousku jich je 8.600 v Německu pak 33.000 (v Česku 380).

Co vlastně svými zásahy dělá stát? Stát nepřímo říká, že jak pan Čermák, tak pan Karásek, si závady na autech na všech zakázkách běžně účelově vymýšlejí, aby měli co opravovat, a stát se tedy obává, že to budou dělat právě u svěřených technických kontrol, či měření emisí také. V reportáži je však vidět auto na heveru u pana Karáska a ta pravá realita, kde je vidět mnohaletá hluboká koroze nosných prvků. Toto vozidlo je mimochodem na registračních značkách s vylepenou kontrolní známkou, možná i od pana Pechy. Proč stát nepojímá stejné podezření na střet zájmů, dokonce na mnohem škodlivější korupci a uplácení u pana Pechy, když sám má právě se současnými STK z minulosti zkušenost, že vydávaly na auta vyhovující protokoly i bez jejich přítomnosti? Mimochodem proto se dnes auta musí fotit. Jsou to ty samé STK, které fungují dodnes a co je stát před možnou konkurencí tak úzkostlivě chrání regulací.

A ASEM se ptá, proč pan Pecha, který je sám nositelem osvědčení kontrolního technika a ve střetu zájmů podle státu není (co kdyby ho napadlo, pouštět více benevolentně auta, aby se zákazníci více hrnuli, že snáze projdou?), má státem jako podnikatel na růžích ustláno, proč musí auta pendlovat mezi opravnami a vzdálenou STK, která jen vyhazuje, a proč když jdou vyhození zákazníci z STK právě do autoservisu k SME, aby jim diagnostikovali emisní závadu, tak ti to dělat nesmí, protože jsou dle státu ve „střetu zájmů“? Proč musí autoservisy přestat měřit a zbavit se svých přístrojů, protože by byly ekonomicky ztrátové, když budou potřebovat lidé opravovat jejich auta s emisně relevantními závadami?