Sezóna servisu klimatizací – označuje termín „provedení servisu klimatizace“ vždy totéž?

, 6. června 2022, 11:42

Počet servisů nabízejících servis klimatizace je obrovský. Důvodem tak velké nabídky na trhu je obliba klimatizace v automobilech. K provedení základní údržby klimatizace v automobilu stačí mít k dispozici servisní stanici klimatizace a vyškolený personál.

Přítomnost klimatizační stanice ve vybavení autoservisu je stále častěji považována za naprosto základní věc. Bohužel s rostoucím trhem se snížila kvalita nabízených služeb, protože mnoho servisů se sice vybavilo servisní stanicí, ale bohužel zapomnělo vyškolit svůj personál. Veškeré činnosti musí být zaměřeny jak na technické aspekty, tak na aspekty ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti. Toto téma je velmi obsáhlé, proto se v tuto chvíli zaměřme pouze na technické otázky.

Odborníci zdůrazňují, že správný servis klimatizace by měl zahrnovat tři skupiny činností:

Kontrola

  • celý systém by měl být vizuálně zkontrolován a jednotlivé součásti by měly být prohlédnuty jedna po druhé, zda nedošlo k mechanickému poškození, nepodléhají zjevným netěsnostem nebo opotřebení
  • dobré průchodnosti vzduchu větracími mřížkami uvnitř vozidla a přívodu čerstvého vzduchu na čelní sklo vozidla
  • stavu a úrovně znečištění kabinového filtru
  • teploty uvnitř vozidla během provozu systému
  • provozních parametrů systému (teplota a tlak v jednotlivých bodech klimatizačního okruhu)
  • průchodnosti a znečištění potrubí odvádějícího vodu, která zkondenzovala na žebrech výparníku, mimo vozidlo

Vyčištění

  • ventilačních mřížek pod čelním sklem
  • chladiva od vlhkosti provedením následujících kroků:
    • odsátí chladiva ze systému
    • provedení procesu vakuování s odpovídající úrovní podtlaku a dostatečnou dobou trvání
    • filtrace chladiva přes vnitřní filtr servisní stanice, separace oleje a vlhkosti

Výměna

  • kabinového filtru (filtr měňte každý rok nebo každých 15 000 km)
  • filtru vysoušeče každé 3 roky provozu nebo po každé netěsnosti systému (porucha, kolize atd.)
  • chladiva za nové nebo za recyklované a vyčištěné v servisní stanici klimatizace
  • vysátého oleje za nový stejného typu a viskozity

Vztáhněme výše uvedené odborné rady ke klimatizačnímu systému a možným důsledkům neprovedení některého z kroků. Nedostatečná vizuální kontrola je prozaicky jednoduchá – mechanik může něco důležitého přehlédnout, a to může mít vážné následky. Například zkorodovaný nebo zanesený kondenzátor neumožňuje zchlazení chladiva, což vede k neúčinnosti systému nebo k nepřetržitému provozu ventilátoru a jeho předčasnému opotřebení. Tento typ jednoduché vizuální kontroly v délce jedné nebo dvou minut může výrazně usnadnit ověření případných závad.

Měření teplot a tlaků se starým chladivem umožní předběžně posoudit účinnost systému a může usnadnit rozhodnutí, zda zůstat u jednoduchých opatření, jako je doplnění chladiva. Zjištěné anomálie mohou mechanika nasměrovat k nalezení příčiny případné poruchy, což může systém ochránit před vážnou poruchou.

Další praxí, se kterou se někdy v servisech setkáváme, může být, že se chladivo zpětně nezískává a provede se pouze jeho doplnění. Nedostatečná regenerace chladiva brání skutečnému posouzení jeho množství a čistící proceduře. Pouhé přidání určitého množství plynu s sebou navíc nese riziko přeplnění systému, což může mít za následek např. selhání kompresoru, protože nasaje chladivo v kapalném stavu. To je největší riziko spojené s přeplněním systému.

Pomaleji se projevující poškození jsou způsobena neprovedením procesu vakuování. Může se také stát, že proces sice proběhne, ale je neúčinný z důvodu nedostatečného snížení tlaku v systému nebo příliš krátké doby působení vakua. Výsledkem je, že v systému zůstává voda. Voda ponechaná v systému reaguje s olejem za vzniku organických kyselin, které způsobují korozi uvnitř systému. Tento jev je znám již dlouho, a proto se i v nejjednodušších klimatizačních systémech používají filtry vysoušeče. Filtrační vložka má hygroskopické vlastnosti, které na sebe vážou vodu, jež může v systému cirkulovat. Filtrační vložka obvykle plní svůj účel po dobu přibližně 3 let, během kterých zadržuje vodu. Po uplynutí této doby se obvykle snižuje schopnost absorbovat vodu, což vede k nutnosti pravidelné výměny tohoto filtru. Bohužel se tento postup při údržbě systému velmi často opomíjí, což jej vystavuje korozi, a nakonec i netěsnosti. Je nepřijatelné, aby se v systémech, které byly v důsledku poruchy nebo havárie dlouho neutěsněné, nevyměnil filtr vysoušeče. Dlouhodobý kontakt filtrační vložky s atmosférou obsahující vlhkost vede k úplnému nasycení granulí s hygroskopickými vlastnostmi. Voda přítomná v systému bude cirkulovat spolu s chladivem, a kromě zmíněné koroze může ve formě ledu ucpat systém v oblasti expanzního ventilu a výparníku.

Přítomnost vody v systému vyžaduje použití procesu vakuování. Výrazné snížení tlaku způsobí, že voda začne vřít při nízké teplotě a ze systému je odváděna ve formě páry (voda při tlaku 11 hPa vře již při teplotě 7 °C).  Klíčem k odstranění vody ze systému je dlouhý a správně aplikovaný proces vakuování.

Po tomto procesu je systém připraven k naplnění novým čistým chladivem. Spolu s chladivem se přidá přiměřené množství čerstvého oleje. A zde se setkáváme s praktikami přidávání jednoho typu oleje pro různé vozy a bezdůvodným přidáváním dalšího množství oleje a někdy i UV aditiva. Množství oleje by mělo odpovídat množství, které bylo ze systému odsáto při regeneraci chladiva (předpokládáme, že systém byl původně naplněn správným množstvím oleje). Olej by měl mít odpovídající parametry. Základním parametrem je kvalita oleje a jeho viskozita. Pro klasické klimatizační systémy se používají oleje PAG (na bázi polyalkylenglykolu) a pro systémy s elektricky poháněným kompresorem klimatizace (např. hybridní nebo elektrická vozidla) se používají oleje POE (na bázi polyolesteru).

Důležitá je také viskozita použitého oleje. Viskozita oleje určuje tloušťku vytvořeného olejového filmu, tj. závisí na typu a požadavcích použitého kompresoru. Rozdíly v požadavcích na viskozitu jsou velké a mohou se pohybovat od olejů s nízkou viskozitou, např. ISO 32, až po oleje s velmi vysokou viskozitou, např. ISO 150. Mezi těmito extrémy se nacházejí nejčastěji používané normy, tj. ISO 46, ISO 68, ISO 100 a ISO 125. Na základě těchto informací a podle požadavků výrobce vozidla by se měl vybrat správný olej, např. olej PAG ISO 46 nebo PAG ISO 100 (nejběžnější kombinace). Zdrojem informací o výběru správného oleje je např. tabulka množství chladiva a typů oleje společnosti Valeo. V této tabulce najdete také správné množství chladiva, které by mělo být použito pro příslušný model klimatizace.

Dalším krokem je samozřejmě výměna kabinového filtru. Tato operace se obvykle provádí správně, ale je třeba připomenout, že klasické filtry jsou vhodné pro vozidla bez klimatizace, filtry s aktivním uhlím jsou určeny pro vozy s klimatizací a filtry s kombinací aktivního uhlí a polyfenolu jsou určeny pro alergiky.

Takto provedený servis zajistí dlouhý a spolehlivý provoz klimatizačního systému a nezklame uživatele, když to nejvíce potřebuje. Další výhodou jsou náklady – je mnohem snazší a levnější předcházet poruchám než odstraňovat jejich následky. Poruchy klimatizačního systému – zejména ty, které souvisejí se zadřením kompresoru – jsou obvykle velmi nákladné a časově náročné na opravu. Po poruše nestačí vyměnit kompresor za nový – je třeba provést několik dalších kroků, jako je propláchnutí systému nebo výměna kondenzátoru, což vyžaduje čas a přináší další náklady.

Více informací nejen o servisu klimatizací naleznete na stránkách firmy Valeo.

Komentáře

Komentář musí být delší než 5 znaků!

Potvrďte prosím předpisy!

Ještě nikdo tento článek nekomentoval. Buďte první!