Dnes bych se chtěl věnovat tématu, které teď provází část dealerství, chcete-li koncesí. V mnohých firmách se teď otcové zakladatelé zamýšlejí nad tím jak dál se svými firmami. Společnosti jsou vybudovány, pobočky rozmístěny, úvěry splaceny a nic nenasvědčuje tomu, že by otcové zakladatelé mohli být rozladěni. Ale jsou. Na některých už je to i vidět. Cože způsobuje jejich rozladění? Jistě ne minulost, ta byla úspěšná. Co je trápí a rozlaďuje je budoucnost. Zejména otázky typu: Co bude s jejich firmou? Kdo bude pokračovat v jejich práci? Nezaujatý jedinec by si řekl jak jednoduché otázky. Firmy přeci převezmou jejich děti. To může říct nezaujatý jedinec, ne tak otec zakladatel. Abych vám nezaujatému jedinci mohl lépe osvítit, o co tady jde, dovolím si krátký exkurz pod hladinu procesů v dealerství, chcete-li koncese. Otcové zakladatelé teď můžou tuto kapitolu přeskočit.

Co je to vlastně taková firma věnující se prodeji a servisu vozidel? Kromě vlastní výroby (vozidel) se zde odehrává vše co v jiných společnostech na trhu. Začíná to prodejem nových aut, pokračuje servisem, prodejem dílů, výkupem ojetých vozidel, doplňkovými službami a to vše, jak jinak v této zemi, při dodržení veškeré legislativy, a minimálním počtu zaměstnanců. Nejčastěji mezi 20-50. Kdo z vás již nějaké zaměstnance má, ví, o čem je řeč. Kdo z vás ví, co je to jednou za dva měsíce kontrola z některého odboru státní správy, je dozajista přímo majitel takového dealerství/koncese, který neuposlechl mého doporučení a nepřeskočil tento odstavec.

Takže zpátky k rozladěnému otci zakladateli, který přemýšlí co dál s jeho firmou. Ruku na srdce, oč se majitel více věnoval své firmě, o to méně času měl na ostatní. Děti nevyjímaje. Ne, že by jim nedopřál vzdělání. Ne, že by jim zatajil, čím se rodina živí. Pozapomněl však na jednu důležitou věc a to předat potomkům své zkušenosti a zejména vtáhnout potomka do hry, do denních provozních starostí o udržení tohoto složitého mechanismu v pohybu. V sousedním Rakousku se říká, že první generace firmu vybuduje, druhá rozvine a třetí rozfofruje. Jak to bude u nás, nevím, jsme ve fázi první generace, generace budující. Věřím, že cesta většiny našich koncesí bude jiná. Pokud nepůjdou „rakouskou cestou“, mohou se kupříkladu stát předmětem zájmu investičních společností budujících řetězce nebo přejdou k jiným vlastníkům, o čemž mnozí z otců zakladatelů jistě v současnosti přemýšlejí. 

Zmínil bych několik okolností, které celou věc komplikují. První a nejvážnější je současná nevypočitatelnost trhu. Druhou je nedostatečné nastavení systémů ve společnostech. Příkladem budiž DMS software, pomocí kterého jsou zpracovávány a analyzovány procesy. U některých českých firem je tak nedokonalý, že neposkytuje majitelům potřebná analytická data o jejich firmách. Zatímco by měl být páteří společnosti, většinou tomu tak není. Někteří z vizionářských otců zakladatelů si do firmy pořídili kvalitní DMS, nastavili procesy, rozdělili pravomoci. Nechali se certifikovat na ISO, a věřím, že nelitují. Systém jim pomáhá lépe odolávat konkurenčnímu tlaku a zejména neutuchajícím kontrolám státní správy. Ve firmách s nedostatečným nastavením procesů a nedokonalým DMS je role aktivního majitele, který udržuje tlak na všechny procesy, nezastupitelná. Dovoluji si tvrdit, že plnohodnotně nikým a nikdy, tedy ani potomkem ne. Čím dříve dojde k uvědomění zmíněných okolností ze strany současného majitele, tím lépe. Pro něj, pro jeho společnost, jeho zaměstnance i pro obchodní partnery.

DMS, ISO a procesy ve firmě jsou věci ovlivnitelné. Stejně tak jako vůle vyřešit jednou a provždy generační výměnu a předat pomyslné žezlo synovi, dceři nebo nastávajícímu zeti. I to je totiž jedna z možných variant. I když při 50% procentní rozvodovosti velice riziková. Domnívám se, že při dodržení několika zásad je i to možné.

Doporučení č. 1
Uvědomit si, že NIKDO a ani váš syn či dcera nebude dělat věci ve firmě stejně jako vy. Ani stejně dobře a ani stejně špatně. Prostě bude je dělat jinak. Není to totiž váš klon. Má jen polovinu vašich genů.

Doporučení č. 2
Začněte s jeho zapracováním, chcete-li vtažením do provozu, co nejdříve. Ti z vás, kteří už tak učinili, nechali potomka projít postupně všechny profese. Stejně užitečné je poslat syna, dceru na zkušenou jinam.

Doporučení č. 3
Pozvěte si poradenskou společnost, která posoudí schopnosti vašeho potomka a pomůže s převzetím firmy. Na rovinu, vy objektivního posouzení svého potomka nejste schopni. My rodičové jsme v tomto ohledu totiž všichni stejní.

Doporučení č. 4
Stanovte si termín na předání firmy. Nepůjde to ze však ze dne na den. Netrpělivost není na místě a chyby ze strany vašeho nástupce budou. Vám to taky nějakou dobu trvalo.

Doporučení č. 5
Projeví-li se v tomto období, že potomek kupí fatální chyby nebo vás začali bezdůvodně opouštět klíčoví zaměstnanci, začněte ihned pracovat na náhradním řešení. Čas sám o sobě nic nevyřeší.

Doporučení č. 6
Ano všichni víme, že vy to vedete nejlépe. Ale stejně tak všichni víme, včetně vás, že tady nebudete věčně.

Závěr
Co říci závěrem? Přestože čas letí jako jelen, s nastartováním procesu předávání svých firem majitelé stále vyčkávají a vůbec by je nemělo uklidňovat, že se tak děje ve většině českých firem. Generační výměna není u otců zakladatelů téma dneška. Pravděpodobně převládá názor, že je dostatek času. Ne, že by nebyl. Pracovat se dá až do smrti. Vaší smrti! Vězte však a teď promlouvám k současným majitelům firem, že potom bude řešena generační výměna ze dne na den a půjde to rychle.

Možná i z kopce…

Josef Förster

Autor je spolupracovníkem redakce