Mnozí čeští motoristé se již dostali do situace, kdy jim jiný řidič poškodil zaparkované vozidlo. Při jednání s pojišťovnou je potřeba zvážit, zda bude výhodnější uplatnit náhradu formou rozpočtu, nebo si nechat proplatit fakturu za opravu v autoservisu. Výše pojistného plnění bývá rozdílná.

Ročně se v Česku přihodí tisíce drobných dopravních nehod na parkovištích. Důvodem kolize bývá nejčastěji nepozornost či nezkušenost řidiče, který při zajíždění nebo vyjíždění z parkovacího místa nechtěně poškodí jiné vozidlo. „Při návštěvě příbuzných jsem zaparkoval na sídlišti. Když jsem se po pár hodinách k autu vrátil, měl jsem odřené zadní dveře. Chvíli jsem váhal, jestli mám hledat viníka, nebo si opravu zaplatit sám. Rozhodl jsem se pro první možnost a dnes jsem za to rád. K mému překvapení totiž oprava na první pohled banálního škrábance vyšla na 37 tisíc korun,“ líčí nepříjemnou událost Jiří Novotný z Brna. Většina řidičů nedokáže odhadnout reálnou cenu opravy vozidla, a proto se vždy vyplatí hledat viníka a nárokovat náhradu škody po jeho pojišťovně.

Pokud je viník drobné nehody znám a své pochybení uzná, stačí bez přítomnosti policie vyplnit záznam o dopravní nehodě, celou událost řádně zdokumentovat a nahlásit pojišťovně. Škoda je v tomto případě hrazena z povinného ručení viníka dopravní nehody. Mnohem častější jsou ale případy, kdy se viník nehody odmítá ke škodě přiznat nebo stačil z místa kolize ujet a není tedy znám. „Pokud nechce viník nehody spolupracovat při vyplnění záznamu o nehodě nebo svoji vinu popírá, je potřeba situaci zdokumentovat a řešit s přivolanou policií. Když není viník znám, je potřeba nejdříve zajistit důkazy. Policii může jako důkaz posloužit například kamerový záznam provozovatele parkoviště. Bez důkazů nemůže policie najít pachatele a poškozený tedy nemůže požadovat ani náhradu škody z povinného ručení viníka. Škodu je ovšem možné uhradit z havarijního pojištění, které s těmito škodami počítá,“ uvádí Ladislav Gruber, analytik portálu ePojisteni.cz.

Pojišťovny nabízejí dva způsoby úhrady škody, a to buď výplatou peněz na účet poškozeného podle rozpočtu nákladů, nebo přímo proplacením faktury za opravu v autoservisu. Pro majitele novějších automobilů, kteří trvají na opravě ve značkovém autoservisu, vychází výhodněji úhrada faktury. Rozpočtové náklady vypočítané technikem pojišťovny se totiž obvykle od částky fakturované autoservisem výrazně liší. „Pokud bych si vybral rozpočtové náklady, musel bych opravu v autoservisu doplatit z vlastní kapsy. Podle rozpočtových nákladů bych od pojišťovny viníka získal necelých 18 tisíc korun. Fakturovaná částka za opravu ve značkovém servisu byla v mém případě více než dvakrát vyšší,“ potvrzuje Jiří Novotný. I přesto dávají někteří majitelé vozidel přednost rozpočtovým nákladům. Ladislav Gruber k tomu dodává: „Rozpočet využívají především majitelé starších vozidel, kteří si jsou schopni zajistit opravu levně sami, nepožadují značkové náhradní díly ani opravu v autorizovaném servisu. Najdou se i tací majitelé automobilů, kteří drobná poškození vůbec neopravují a peníze z pojistky si jednoduše nechají.“

Při jednání s pojišťovnou viníka se mohou majitelé starších vozidel dostat do situace, kdy jim pojišťovna nabídne pouze opravu ve smluvním neznačkovém servisu, kde budou použity levnější neoriginální náhradní díly. Nejčastěji argumentují tím, že stáří vozidla je nad určitým limitem stanoveným pojišťovnou nebo že auto nebylo pravidelně opravováno ve značkovém servisu. „Pokud se pojišťovna viníka zdráhá zaplatit opravu v autorizovaném servisu a máte sjednáno havarijní pojištění, je možné uplatnit takzvaný regres. V tomto případě proplatí fakturu za opravu pojišťovna, u které máte sjednáno havarijní pojištění, a pojistné plnění si následně sama vymůže po pojišťovně viníka,“ uvádí Ladislav Gruber.