České pojišťovny stále krátí pojistné plnění z povinného ručení viníka dopravní nehody. Přiznávají pouze zlomkovou část nákladů na opravu nabouraného vozu, přestože Ústavní soud vyslovil, že náklady nelze na poškozeného přenášet.

Pojišťovny odůvodňují svůj postup argumentací, podle níž by se poškozený zaplacením plných nákladů na nové díly obohatil, neboť bourané díly byly starší, a tudíž méně hodnotné. Vedoucí právní poradny dTestu Lukáš Zelený však takový postup odmítá: „Pojišťovny nepostupují správně, neboť jednají v rozporu s nálezem Ústavního soudu, podle kterého ke zhodnocení vozidla nedojde, neboť hodnota bouraného vozidla je vždy nižší než hodnota vozidla nebouraného, a účelně vynaložené náklady (byť i na nové díly) na tom nic nezmění.“

Uvedený postup se pojišťovnám stále vyplatí, jelikož na soudy se doposud obrátilo pouze několik tisíc nespokojených spotřebitelů. Přesto, že mnozí z nich byli v soudním sporu úspěšní, jejich počet zdaleka nedosahuje počtu spotřebitelů, kterým bylo pojistné plnění z povinného ručení neoprávněně zkráceno. V České republice se stane průměrně 1.000 pojistných událostí z povinného ručení denně. Tuzemské pojišťovny na povinném ručení vyberou ročně více než 20 miliard korun. Na pojistném plnění vyplatí přibližně jen 50%, zatímco v sousedním Německu vyplatí přibližně 98%.

„Spotřebitelům, kteří jsou v situaci poškozeného, a nesouhlasí s výší vyplacené částky, doporučujeme nenechat si postup pojišťovny líbit. Vzorový dopis pro vyslovení nesouhlasu s kalkulací náhrady škody je k dispozici na www.dtest.cz/amortizace,“ říká Lukáš Zelený a závěrem upozorňuje: „Vždy je ovšem třeba posuzovat účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu. Zjevně nepřiměřené náklady by přiznány být neměly.“