Problematika stáčení tachometrů je tak stará, jako samotný trh s ojetinami. Jenže prodejci ojetých vozů často nemají legální možnost techometr vykupovaného a prodávaného auta spolehlivě prověřit.

Nejvyšší správní soud vynesl verdikt, podle kterého se nedopustí prodejce stočeného vozu podvodu, pokud o tom, že je auto stočené, nevěděl. Případ, který se dostal až před Nejvyšší správní soud, se týkal autobazaru z Ústí nad Labem, kterému Česká obchodní inspekce udělila pokutu 240.000 korun za to, že prodal stočené auto. Autobazar se hájil tím, že o tom, že je auto stočené, nevěděl. V kupní smlouvě dokonce uváděl, že skutečný stav najetých kilometrů prodávaného auta nemohl ověřit a nezná ho. Nejvyšší správní soud pak dal autobazaru za pravdu, dřívější rozhodnutí zrušil a autobazar pokutu platit nemusí.

Celé to ale ukazuje na absurdní situaci. Úřady (a zákazníci) chtějí po autobazarech, aby neprodávaly stočená auta. Jenže jen málokdy mají prodejci možnost skutečný stav najetých kilometrů dohledat. Nemají totiž přístup do jakékoli centrální databáze, ve které by se spolehlivé a pravdivé údaje o najetých kilometrech ukládaly, například do Centrálního registru vozidel.

V České republice existuje několik databází, které shromažďují informace o najetých kilometrech aut a propojují je s identifikačními čísly vozů. Ovšem zpravidla se jedná o na sobě nezávislé systémy některých servisů a stanic technických kontrol, jejichž data nejsou zaprvné propojena a zadruhé nejsou přístupná volně a všem. Skutečný stav si tak nemůže dohledat nejen autobazar, který takové auto vykupuje a následně prodává, ale ani například kupující, který se rozhodl koupit auto na vlastní pěst od soukromníka.

Právě velké autobazary volají po trestnosti stáčení tachometrů. Současná právní úprava sice pamatuje na to, že je stáčení podvod, ale důkazní břemeno bývá obtížné. Například autobazar Auto ESA se dlouhodobě staví za to, aby bylo jasně definováno, že se stáčení tachometrů postaví mimo zákon a bude trestné.

Kultura prodeje ojetých vozů se v České republice dlouhodobě zlepšuje, ať už díky medializaci některých velkých kauz, tak i díky vyšší vzdělanosti kupujících. Problém stáčení tachometrů je ale právě často i na straně některých kupujících, kteří vytvářejí nereálnou poptávku. Chtějí například deset až dvanáct let starou Škodu Octavia s oblíbeným dieselovým motorem TDI a s velmi malým kilometrovým nájezdem. Takoví kupující si zkrátka nejsou schopni připustit, že podobné auto bude mít zpravidla najeto několik set tisíc kilometrů, aniž by muselo být ve špatném stavu. Takže dokud budou kupující taková auta požadovat a nepřijde jim u například naftové dvanáctileté Octavie velmi nízký a ničím nedoložený kilometrový nájezd divný, bude se stáčet dál a podvodníci budou takové situace využívat.

Zatímco historie najetých kilometrů se dá na českém trhu ještě poměrně dobře mapovat, především pak u novějších vozů, jejichž najeté kilometry se zapisují na stanicích technických kontrol a aspoň v některých větších servisech, u dovážených ojetých aut je to vždycky velký problém. První údaj totiž pochází až z první STK provedené v České republice a to, co se s tachometrem auta dělo před tím, nikdo neví. Provázanost se zahraničními systémy sledujícími počet najetých kilometrů prakticky neexistuje.