Jednou z nejčastějších závad klimatizace je netěsnost v oběhu chladicího média. Existuje několik metod hledání netěsností, ale ne každá metoda je v souladu se závaznými předpisy zavedenými unijními směrnicemi (2006/40/ES a 307/2008/ES).

Jednou z činností servisu je zjištění a lokalizace netěsností klimatizace. Existuje několik požadavků na zjišťování úniků média: v souladu s unijní směrnicí (2006/40/ES a 307/2008/ES) byl stanoven maximální přípustný úbytek chladicího média. V této souvislosti nelze k hledání netěsností v klimatizačních systémech používat chladicí médium, a tedy je v podstatě neshodné se směrnicí hledání netěsností tak, že se zavede kontrastní UV látka s činidlem a hledá se pomocí UV lampy. Od této metody se upouští v některých státech Evropské unie.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES ze dne 17. května 2006 o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel a o změně směrnice Rady 70/156/EHS

Článek 6, odst. 3: „Poskytovatelé služeb nabízející servis a opravu klimatizačních systémů nesmí v případě úniku abnormálního množství chladiva ze systému toto zařízení plnit fluorovanými skleníkovými plyny, dokud se neprovede potřebná oprava“

Zjišťování podtlakovou metodou
Jednou z nejrozšířenějších zkušebních metod je zkouška těsnosti prováděná podtlakem klimatizační stanicí. Podtlak vyráběný vakuovým čerpadlem zůstane v systému, pak se přes snímač tlaku namontovaný v zařízení měří nárůst podtlaku. Nárůst obvykle asi 100 mbar způsobí zobrazení zprávy o netěsnosti. Tato metoda má však mnoho vad, protože klimatizační systém funguje s tlakem, a to mnohem vyšším než podtlak vyráběný stanicí. Existuje riziko, že se pružné hadice vlivem tlaku utěsní a následně se vlivem vysokého tlaku „roztěsní“. Na měření má také vliv vlhkost v systému nebo jeho specifická konstrukce, např. ve vozidlech firmy Ford, kde se velmi často vyskytovaly spojky typu Spring Lock a také zásobník-akumulátor značných rozměrů, nebylo možné provést test.

Zjišťování tlakovou metodou
Nyní je to velmi často používaná metoda, nutnou podmínkou je, aby v rozvodu zůstal nějaký zbytkový přetlak. Pokud není nebo abychom zvýšili účinnost, musíme přivést tlak z vnějšku. K tomu se ideálně hodí dusík, protože neobsahuje vlhkost na rozdíl od stlačeného vzduchu. Aby bylo možné připojit láhev s dusíkem k rozvodu, je nutné použít redukční ventil, testovací manometry společně s hadicemi. Doporučený testovací tlak musí kolísat mezi 8-10 bary, přestože mechanici často používají vyšší tlaky v řádu 20-25 barů, které umožňují zjistit netěsnosti na straně vysokého tlaku, pak je třeba pamatovat, že ventily řízené PWM nebo mechanické tlakové ventily, montované v kompresorech, se mohou poškodit při tlaku v řádu asi 10 barů a vyšším. Z tohoto důvodu se doporučuje demontáž ventilu před testováním nebo nepřekročení hranice, která jej může poškodit. Samotné zjištění poklesu tlaku může nasvědčovat o úniku, ale neurčuje jeho přesnou lokalizaci. Proto dodatečným médiem umožňujícím lokalizaci úniku může být speciální pěna nebo voda s mýdlem, která bude pěnit v místě netěsnosti.

Zjišťování stopovým plynem a tlakovou metodou
Nejnovějším a nejlepším způsobem zjišťování netěsností v klimatizačním systému je použití směsi plynů, složené z 95% dusíku a 5% vodíku. Směs plynů je netoxická, nehořlavá, nezpůsobuje korozi a není škodlivá pro životní prostředí. Vodík má nejmenší částice vyskytující se v přírodě, které se uvolňují dokonce i z minimálních netěsností.

Pomocí elektronického detektoru vodíku lze zjistit nejmenší netěsnosti. Proto je to velmi spolehlivé zjišťování, tím více, že detektor vykazuje nízkou „příčnou citlivost“ (citlivost určující vliv jiných plynů na výsledek měření). Kromě toho se tato metoda osvědčuje při zkoušení výparníku, protože částice vodíku pronikají z netěsností výparníku přes větrací mřížky dovnitř vozidla. Vodík je na rozdíl od R134a lehčí než vzduch a klimatizační systém lze snadno zkontrolovat shora. Zkouška spočívá v přivedení plynu přes servisní spoj do vyprázdněného nebo ještě částečně naplněného klimatizačního systému pod tlakem 5 barů. Pak mechanik přesouvá elektronický detektor podél hadic a komponentů klimatizace. Případné zjištění úniku indikuje zařízení pomocí akustické a optické signalizace.

Sada pro zjišťování netěsností firmy Magneti Marelli může zjistit úniky na úrovni sotva 0,3 g/rok a je vhodná také pro klimatizace naplněné novým médiem R1234yf. Aby bylo možné zjistit netěsnost výparníku, stačí přidržet sondu detektoru na ústí mřížek přivádějících vzduch. V případě opotřebení kartuše směsi plynů přiloženého k sadě lze dokoupit zvlášť dodatečnou kartuš s plynem. Použití této metody nám umožní lokalizovat i tu sebemenší netěsnost v souladu s nejnovějšími unijními směrnicemi.