Přečtěte si článek, jak se vyvíjel seminář Ministerstva dopravy o regulaci počtu STK, očima sdružení ASEM.

Na semináři Ministerstva dopravy byla cítit velká přesila lobby velkokapacitních linek STK. Jak by také ne, když na něj byly kromě jiných, též tento systém nepřímo podporující, pozvány celkem 4 organizace hájící výhradně právě jejich zájmy. V sále mohlo být celkem ca 70-80 zástupců odborné veřejnosti (hrubý odhad). Seznam pozvaných organizací je uveden níže v článku.

Hned v úvodu slíbil Dan Ťok, že se na možnost samostatně fungujících SME ještě přeptá. Nedávný výklad směrnice 2014/45/EU bruselského komisaře se totiž shodně jevil některým právníkům jako “nepřípustný”. Samotná klausule směrnice nedovoluje vykládat právní dokument jinak než sám zní. A to se bohužel komisařovi z Bruselu stalo.

V argumentacích, kdo má přesnější výpočty pro novou regulaci, se na možnou deregulaci v diskusi semináře zapomnělo docela. Jakoby ani ministr Ťok v televizi nikdy neřekl, že “kdo o STK požádá a splní technické podmínky, ten ji bude provozovat“. Jasně, již na prvním semináři hrozili totiž jak poslanci, tak právníci tučnými žalobami na stát za zmařené investice do nových STK linek, které si na sebe musí vydělat. Ani to, že nedávný průzkum ASEM ukázal, že na něm zúčastnění respondenti mají většinou zájem na běžně dostupných tzv. “Malých STK” u opraven s nabídkou opravy a s kapacitou do deseti kontrolovaných aut denně, nebylo na semináři ani slyšet. Hovořilo se jen o “regulaci počtu linek”.

Je to něčí zájem stále častěji používat výraz “STK-linka”, než výraz “kontrolní místo”? Je logické, že pojem “Kontrolní místo” nepříjemně připomíná pracoviště, které není “linkou”, a které je hrozbou pro státem zaručené obraty velkokapacitních “linek”. Leč přece se občas hovořilo o “občanům místně dostupné službě bez čekání”, která zejména na venkově podobu “linky” bude mít asi jen těžko.

V diskuzi ministerstvo přiznalo ústy pana Ing. Počty, i když poněkud kostrbatě, podíl viny na nezáviděníhodnou situaci stávajících SME u opraven, když ministerstvo SME nepochopitelně motivovalo k nedávným značným investicím do měřicí techniky a do školení, aby většině z nich dnes zase připravovalo propadliště do brzkého existenčního zániku, pokud se prosadí pouze společné TK+ME tzv. “v jednom”. Nová regulace totiž v některých krajích nemusí vzhledem k nasycenosti kraje povolit ani jednu novou stanici STK, jak připustil Ivan Novák, ředitel odboru 150. Pokud však Ťok přiveze z Bruselu pozitivní zprávu, že systém v ČR může organizačně zůstat jak byl, a podstatnou část problémů vyřeší kýžený společný CIS, budou investice mnoha provozovatelů SME přeci jen zachráněny.

Seznam organizací pozvaných na seminář :
Asociace emisních techniků a opravářů, z.s. (ASEM),
Asociace krajů ČR
Asociace STK, z.s.,
Asociace techniků a provozovatelů technických a emisních kontrol vozidel
Centrum služeb pro silniční dopravu s.p.o.
Sdružení automobilových dopravců ČESMAD Bohemia
DEKRA CZ a.s.,
Profesní komora STK
Policejní prezidium ČR
Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky
Sdružení automobilového průmyslu
Svaz dovozců automobilů
Sdružení STK
Sdružení importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky (SISA)
Svaz měst a obcí České republiky
TÜV SÜD Czech s.r.o.

Je škoda, že v diskusi prosazoval každý diametrálně jiné časy na kontrolu jednoho vozidla a z nich vyplývající rozdílnou průtočnost “linek” STK a každý deklaroval přitom ten svůj, za zaručeně správný vzorec. Fakt je ten, že pokud bude ministerstvo vycházet z údajů v CISu, jakože právě toto úředníci ministerstva deklarovali, bude takový výpočet zkreslený, neboť v diskuzi potvrdilo uměle dodržované časy hned několik účastníků. Zástupce autorizovaného servisu ŠKODA Auto dokonce uvedl, že tuto osobní zkušenost měl dvakrát, jednou 30 minut a podruhé 45 minut, kdy auto stálo na kanále “linky” a nic se na něm nekontrolovalo. Na jeho dotaz, proč to zbytečné zdržení, bylo mu odpovězeno, že technici STK musí dodržovat vypočtené časy jinak budou mít nepříjemnosti. Pak je takový výpočet z reálných čísel v CISu pro kočku a díky těmto téměř všude zavedeným zvykům se do kalkulačního vzorce krajských úřadů asi nehodí.

Debata o slučování SME a STK se vyvíjela podobně nejistě, leč padlo zde několik názorů, že se znění evropských směrnic závazných pro členské státy v ohledu slučování či neslučování  nikterak nezmiňuje a předpis se v tomto ohledu také nezměnil od předchozích, jak zasvěceně a přesvědčivě zdůrazňoval pan Dušek (CSPSD). Ani disclaimer směrnice 2014/45/EU nedovoluje směrnici vysvětlovat jinak, než tento právní akt sám zní, jak se o to tedy nepřístojně zmiňoval bruselský komisař v jeho dopise Ministerstvu dopravy. Bude jeho slovům někdo z tvůrců budoucnosti v oborech technických kontrol a měření emisí dostatečně naslouchat?

Byl seminář tedy spíše jen nutné divadlo pro prosazení nějaké zákulisní objednávky omezující vytvoření konkurence vlivným? Na semináři padl od poslance Kolovratníka doslova revoluční návrh, při kterém by SME mohly existoval samostatně jako do teď a data by posílaly na společný CIS STK/SME, až bude existovat. I jeho návrh pro zřizování nových STK nazvaný “Chytrá horákyně” měl poměrný úspěch. Mají tedy SME u opraven šanci na další samostatnou existenci?