Někteří z vás dávají v dnešní době stále ještě přednost mokrému broušení. A proč? Protože, když jste mistry svého oboru, dokážete za pomocí této techniky zbrousit povrch do dokonalého jemného vzhledu. Chce to velkou zručnost a také, přiznejte si, trpělivost. Tato léty zažitá a dnes již přežitá technika s sebou nese spoustu nevýhod. Zkusme si je lehce připomenout.

První z nich a rozhodně nejméně závažnou je pořádný nepořádek. Možná vám to přijde vtipné, ale bohužel je to „čistá“ pravda. Při broušení s přidáním vody vzniká dokonalá kašovitá hmota, kterou na botách roznášíte všude, kam se hnete. I po setření podlaha zůstává šedá, nevzhledná, samá šmouha a o původním povrchu si už můžete jen nechat zdát. Po zaschnutí je toto znečištění zdrojem prachu, který je na lakovně vždy nežádoucí.

Druhá, závažnější s sebou nese riziko předělání oprav. Pokud brousíte tmel pod vodou, vlhkost se snadno dostane až na samotný plech, kde nadělá pěknou neplechu. Povrch začne korodovat, což samozřejmě nepoznáte ihned, ale časem, až se váš zákazník vrátí s reklamací. Dále obyčejná voda obsahuje minerály (soli), které v plniči i po odmaštění zůstanou. Ty mají tendenci, i přes vrchní lak, pohlcovat vzdušnou vlhkost a vytváří tak postupem času nejrůznější vady.

Třetí, ne však poslední, nevýhodou je časová náročnost. V dnešní době, kdy čas je rozhodujícím faktorem a jde ruku v ruce s náklady na opravu, je rychlost opravy důležitá pro celkový úspěch v branži. Povrch po mokrém broušení nelze ihned lakovat, což, jak víte, by způsobilo další nepříjemnosti. Proto se musí nechat dokonale vyschnout, buď na vzduchu či za pomocí infrazářičů. To znamená rostoucí náklady na energie a prodloužení délky opravy.

Jak jste již určitě z uvedeného textu uhodli, suché broušení je přímým opakem. Při suchém broušení za pomocí dobrého odsávání nehrozí potopa ani následné dlouhé uklízení. Vyvarujete se korozi a navíc ušetříte soustu času i náklady na energie. Následné sušení totiž není vůbec třeba a na broušeném dílu lze ihned pokračovat v práci.

Nejen naši techničtí specialisté, ale i odborníci z řad výrobců brusných materiálů doporučují suché broušení. A zde je další z jejich argumentů.

Jelikož je těžké pouhým okem či dotekem přesně určit, jestli je povrch všude dokonale zbroušený, byl k tomuto účelu sestrojen přístroj zv. Perthometer. Ten zaznamenává odchylky, tedy nerovnosti na povrchu. Existuje jisté ideální rozpětí, ve kterém jsou doslova nepatrné nerovnosti tolerovány a cílem je zbrousit povrch tak, aby bylo dané rozpětí dodrženo. Zatímco suché broušení má více odchylek, avšak v přípustné toleranci, mokré broušení je jemnější a zdá se být dokonalejší. Správně, zdá se… Častým jevem je právě u mokrého broušení vybočení z ideálního rozpětí, což znamená sice méně malých nerovností, ale občasné výrazné vybočení. To se posléze zvýrazní nanesením další vrstvy materiálu. A jak k tomu dojde? Velice snadno, stačí malé smítko právě v používané vodě.

Na obrázku vidíte příklady suchého a mokrého broušení.

Doporučení tedy znáte. A jak to vidíte vy? Pokud se chcete dozvědět více o suchém broušení, obraťte se na technické specialisty a obchodní zástupce firmy Interaction.