Určitě budete souhlasit s tvrzením, že současný svět se rychle mění a s ním se stejně rychle mění i podmínky vašeho podnikání. V dnešním článku bych se chtěl zamyslet nad přístupem k celoživotnímu vzdělávání.

Pamětníci jistě vzpomínají na technickou úroveň vozů před 10-15-ti lety. Střešní okno na kliku, posilovač řízení za příplatek a té radosti s dálkovým ovládáním centrálního zamykání. Ve voze byla, věřte nevěřte, jen jedna řídící jednotka. A dnes? Kamery, adaptivní tempomat a automatické parkování se objevuje již ve střední třídě. Myslíte si, že na tyto technologie vystačíte s tím, co jste se naučili ve škole? Domnívám se, že nikoliv. A vy?

Vzpomínáte si ještě na vaši první povinnou četbu? Byla to právě Říhova „Honzíkova cesta“. Pokud jste si nevzpomněli, nevadí. Ovšem pouze v případě, že to nebyla první a současně poslední vámi přečtená kniha a tím i přístup k doplňování vzdělávání. Víte, že technický titul inženýra má v dnešní době „životnost“ jen 7 let? Důvodem je překotný technologický vývoj. Jak dlouho si tedy vystačíte s vaším vzděláním vy? Myslím, že absence celoživotního vzdělávání je jeden z vážných důvodů, proč je v naši zemi tolik lidí po čtyřicítce neuplatnitelných v novém zaměstnání. Aby právě vás nepotkalo něco podobného, je potřeba zamyslet se nad tím, co se svým sebevzděláváním budete dělat vy, a je úplně jedno, v jaké profesi pracujete. Zejména mechaniky nevyjímaje a nemyslím si, že zrovna od září musíte nastoupit vysokou školu, aby vám neujel „profesní“ vlak.

Co všechno se dá považovat za celoživotní vzdělávání?
Ti z vás, kteří pracují pro nějakou renomovanou značku, by se rozhodně neměli bránit pravidelnému produktovému školení a je úplně jedno, jste-li prodejce nových vozů nebo zmiňovaný mechanik. V současnosti jsou obdobné nabídky školení i pro nezávislé opravce pořádány distributory aftermarketových dílů nebo dodavateli diagnostických zařízení. Rozhodně bych do celoživotního vzdělávání neopomněl zahrnout čtení takových časopisů jako je AutoEXPERT, popřípadě účasti na odborných konferencích.

Ti z vás, kteří „řídí“ lidi, by si měli čas od času najít školitele i z jiné oblasti než autobranže. Už jen pro to, že tito lidé mají jiný náhled na věc a nejsou zatíženi specifiky našeho podnikání. Já sám jsem před časem absolvoval školení Ivo Tomana. Přestože mi měsíc trvalo, abych se vzpamatoval ze svérázného přístupu školitele k účastníkům kurzu, s odstupem musím říci, že si ještě po letech čas od času zřetelně vzpomenu na doporučení Ivo Tomana a zkouším je úspěšně uplatňovat. Patří-li mezi dnešní čtenáře i majitelé, vedoucí velkých kolektivů, doporučuji tzv. kaučink. Jeden, dva dny s vámi tráví trenér, který na závěr shrne vaše klady a poradí jak dál, popřípadě čeho se v dennodenní práci vyvarovat. Ti z vás, kteří si uvědomují složitosti řízení lidí už v této chvíli jistě googlují a hledají toho nejvhodnějšího.

Jistě mi dáte za pravdu, že není radostné zjištění, že se objevují technické problémy, které neumíte řešit. Pověstná svítící kontrolka na palubní desce budiž toho zářným příkladem. Nechci být špatným prorokem, ale svítících kontrolek bude více a více, a pokud necháte své technické znalosti na stávající úrovní, bude vás jednou právě toto malé světýlko budit ze spaní. 

Závěrem musím připomenout to, co je hlavním motivem titulku. Neměření procesů ve vašich firmách. Kombinace denního „přežívání“ a nevzdělávání je pro vaše podnikání vražedná. Podobně jako kouření, nepřijde to hned, ale dříve nebo později 100% ano.

V poslední době jsem měl možnost navštívit mnoho nezávislých opravců v různých částech republiky a musím konstatovat, že úroveň některých nezávislých opravců roste před očima. Jsou to ti z vás, kteří věří ve své podnikání, jsou silně orientováni na zákazníka. Nebojí se investovat do vybavení, do svých pracovníků a v neposlední řadě pracují sami na sobě.

S ohledem na podnikatelské prostředí v této zemi (a to je na jiný článek) se jim dnes nepodniká zrovna nejsnadněji, ale věří tomu, že poctivý přístup k podnikání se musí dříve nebo později vyplatit. Což jim upřímně přeji, protože v to taky věřím.

A pro ty ostatní, které jsem dnes nepřesvědčil, jen krátká věta na úplný závěr. V dáli slyším hukot motorů Titaniku. Slyšíte i vy? Že ne. Tedy vítám na palubě!

Josef Förster

Autor je spolupracovníkem redakce

Fotografie poskytl odborný časopis AutoEXPERT

Článek rovněž vyšel v časopise AutoEXPERT.