ASEM i EUobserver se shodli na tom, že nejen česká, ale i evropská legislativa v kontrolách emisního chování vozidel v provozu kulhá za reálnými potřebami se zpožděním asi 20 let. Jen nesnadno lze hledat vysvětlení, proč se emisní kontroly neprovádí v rozsahu a s limity adekvátními dnešním technologiím a stavu, v jakém se nacházejí auta z odstraněnými či zmanipulovanými emisními systémy tak, aby tyto vůbec nefungovaly. Umožní to i legislativa po 1. 7. 2016?
"Jak jste nás našli?" byla otázka na novináře Petera Teffera z euobserver.com. "Jste novým žralokem mezi asociacemi, co říká vše přímo a bez okolků. Vaši angažovanost v emisních záležitostech a fundovanost v technických detailech nelze v evropských kanálech přehlédnout a Vaše jméno je skloňováno i v komisi pro vyšetřování Dieselgate v souvislosti dalšími výrobci vozidel. A tak jsem tady." konstatoval se zapnutým diktafonem, mimochodem technicky i politicky nečekaně zdatný novinář internetového deníku EUobserver.
Peter Teffer je sympatický Holanďan, se kterým si nelze nerozumět. Jen nad oscilogramy tlakových vln v sacím potrubí, ze kterých se "čte" nastavení rozvodů, pronesl úsměvně: "To je pro mne Abraka Dabra", ale jinak měl o tématu emisí široký rozhled.
EUobserver je nezávislý on-line deník, který podporuje svobodné myšlení a jednoduchý a srozumitelný projev. Jeho cílem je podporovat evropskou demokracii tím, že lidem poskytuje vysoce kvalitní žurnalistikou informace, se kterými lze rozhodnutí na evropské úrovni kontrolovat. Je neziskovou organizací se sídlem v Bruselu existující od v roku 2000 a je finančně a redakčně nezávislou institucí EU. Tým zkušených novinářů podává denní zpravodajství z hlavního města EU i mimo něj a podílí se na hloubkových vyšetřováních i v tématech zvláštních zájmů. Protože znečištěný vzduch v evropských městech je věcí nás všech, je potřeba najít cestu, jak situaci zlepšit. EUobserver se nepídí po dalších "NOx a CO2-hříšnících", jak by se po emisně zaměřených žalobách na Mercedes Benz v USA a po přiznání Mitsubishi v Japonsku dalo očekávat, nýbrž po zkušebnách pověřených vládami evropských zemí, kterým se veškeré podvody s emisemi odehrály přímo "pod nosem", lépe řečeno přímo na jejich pověřených zkušebnách, kde se schvalují vozidla tzv. typovou zkouškou. Jejich mlčení před i po vypuknutí aféry signalizuje, že zde se dá mnohé objasnit. Existuje mezi zkušebnami a výrobci vozidel tichá dohoda o mlčenlivosti? Jak to, že v USA jejich kontrola funguje a u nás se nedaří nic právně vymáhat? Peter Teffera zajímá, proč z Česka přišly všechny výsledky prováděné evropským nařízením na pověřených zkušebnách s kladným výsledkem, tedy bez jakéhokoliv podezření na emisní podvody. Má snad někdo zájem neodhalit "Defeat device"? Existuje mezi zkušebnami a výrobci vozidel nějaká tichá úmluva o neútočení v zájmu oboustranně prospěšného byznysu?
Etikety opravňující k vjezdu do tzv. "emisních zón" na čelních sklech automobilů jsou jen byznysem bez dalšího účelu. Prodá a vylepí ji jakákoliv STK na předložení technického průkazu i vozidlu bez filtru částic a katalyzátoru.
Jak ASEM již informoval, bylo v minulém týdnu s viceprezidentem ASA Haraldem Hahnem v Německu naznačeno, bojují téměř všechny evropské státy s nedostatečnými opatřeními proti znečišťování ovzduší zejména v hustě frekventovaných městech s několikanásobným překračováním emisních limitů. ASEM i EUobserveru potvrdil, že nejen česká, ale i evropská legislativa v kontrolách emisního chování vozidel v provozu kulhá za reálnými potřebami se zpožděním asi 20 let. Jen nesnadno lze hledat vysvětlení, proč se emisní kontroly neprovádí v rozsahu a s limity adekvátními dnešním technologiím a stavu, v jakém se nacházejí auta z odstraněnými či zmanipulovanými emisními systémy tak, aby tyto vůbec nefungovaly. Jak to, že limit kouřivosti stanovený v evropských předpisech pro roky po 2018 splní i dvacetileté auto bez filtru částic s najetým půl milionem kilometrů? Čí je zájem, aby výrobci lezli po zdi, aby limity splnili, ale jakmile se auto octne v provozu, je kontrolováno jen účelově, aby se prodala emisní známka? Kdo má zájem vylepovat známky na všechna auta bez selekce, zda si ji skutečným emisním chováním v silničním provozu zaslouží nebo ne? Je etiketa jen něčím byznysem?
Pokud budou normy kontrol vozidel v provozu tak měkké a pro výrobce nových vozidel tak tvrdé, promítne se nesoulad negativně do obou sfér. Nové technologie budou složité a při nákupu nových aut se promítnou do jeho ceny, přičemž stará vozidla udržovat v dobrém technickém stavu či opravovat se prakticky nebude muset, protože následné emisní kontroly budou plnit i vozidla, kde ani jeden z emisních systémů nebude muset být vůbec funkční! Kontrola emisí se v rukou soukromých organizací stala postupem času nástrojem byznysu a svou úlohu přestala téměř úplně plnit.
Jak kontroly v evropských státech dnes stojí, jsou prakticky nefunkční. Tolik diskutované a nebezpečné emise dusíku (NOx) nikdo neměří (nejhorší na nich je že jsou neviditelné a jsou pomalým vrahem nás všech), ale přítomnost filtrů částic se posuzuje podle limitu kouřivosti, kterou vozidla stará 15 let s půl milionem na tachometru plní i bez nich. Přičemž stačí jen pohled do výfuku, aby bylo jasné, zda je filtr částic přítomen a zda je funkční. V takové situaci se občan evropského státu jaksi nemůže zbavit pocitu, že se zákonodárce dostatečně nepostaral o ochranu jeho zdraví tak, jak mu zaručuje ústava.
Komentáře