Po dvaceti letech fungování toho­to systému máme stav, kdy, jak sám píšete, „v ČR při měření emisí nevyhoví okolo 2 % aut” (při průměrném stáří vozového parku téměř 15 let).

ÚAMK, ČVUT a ČZU v 2017 vypraco­valy studii, z jejíchž závěrů vyplývá, že (v roce 2017): přibližně 9 % vozidel vybavených DPF jej mají odstraněný či nefunkční a že přibližně 5 % vozidel v nevyhovujícím technickém stavu tak způsobuje 50 % emisí a 10 % takových vozidel způsobuje tři pětiny celkových škodlivých emisí z dopravy.

V sousedním Německu nevyhoví v průměru něco přes 6 % vozidel při tamním průměrném stáří vozového parku cca 9 let. Jaký je váš pohled na tuto situaci? Není to potvrzení mé dávné obavy, že soukromý sektor sleduje pře­devším dosahování zisku, a ne to, co je primárním cílem kontroly?

Vyhodnocujeme data, která jsme získali od Ministerstva dopravy, a zjišťujeme, že měření emisí jsou ukončována bez jasného důvodu. To je též příčinou zdánlivě nízkého počtu vozů, které neprojdou. Tento fakt je také zamlčován. My se stavíme za to, aby toto ukončování nebylo přípustné. Zhor­šuje to postavení slušných provozovatelů STK, resp. emisí, kteří pak těžko vysvětlují zákazníkům, proč oni to neukončili bez zápisu, když jinde to jde.

Porovnání s Německem je zkreslené, protože do r. 2018 byla jiná metodika k vyhodnocování, proto tedy jde o fakta, která se nedají srovnávat. Že i tam není vše v pořádku, svědčí fakt, že v poslední době např. německá police zjistila, že nákladní auta nepoužívají AdBlue, a tím tedy při běžném provozu neplní emisní limity.

Co se týká vozidel s DPF, pak je třeba si položit některé otázky. Neznám tu studii.

Je však třeba pracovat s fakty podložený­mi, což bohužel ne vždy studie je. Nemohu se tedy k tomu vyjádřit.

Podle nás se problém netýká nejstar­ších vozů, i když patří mezi velké znečišťo­vatele a vzhledem ke stáří vozového parku je jich na našich silnicích stále požehnaně.

Ty nic neměly z výroby, a i když kouří, splní velmi často limity, protože se prostě auto musí posuzovat podle doby, kdy bylo vyrobeno. V určitém období byla jen některá auta dodávána s DPF, tam je asi ta největší skupina vozidel, která to nemají v pořádku. U novějších aut to vždy vyvolá signalizaci na palubní desce (rozsvícení kontrolky MIL) čili bez zásahu autoservisu si toto doma nikdo nezakryje. Ano, i my jsme pro tato auta vyřadit z provozu. Ně – které autoservisy ale nesmí tyto praktiky provádět či krýt. Ktomu je třeba, aby se udělal pořádek v některých autoservisech.

Píšete: „Je však třeba si nezaměňovat servis s provedením technické prohlídky. Úkolem technické prohlídky a samostatného pracoviště měření emisí je podle směrnice co možná nejrychleji, nejlevněji a co nejlépe bez použití demontáže posoudit technický stav vozidla. Takže např. při měření emisí se zjišťuje, zda vozidlo v danou chvíli plní požadavky předpisů. Není tedy primárním úkolem zajistit kom­pletní diagnostiku s určením příslušné závady, od toho je pak servisní praco­viště.”

To by ale fungovalo v okamžiku, kdy by všechna kontrolní pracoviště praco­vala přísně a všechna stejně. To se ale neděje. Bohužel tento stav má dopad na autoopravárenství v tom smyslu, že znevýhodňuje poctivé opraváře, o po­ctivých provozovatelích SME nemluvě. Asociace ASEM argumentuje: „Poctivý autoservis má problém konkurovat těm nepoctivým, které mnohdy pro­blémy ve vozidlech řeší tím, že proble­matické díly jako DPF filtry, EGR ven­tily, apod. odstraní, provrtají, zaslepí atd. a přeprogramují řídicí jednotku, aby nehlásila závadu. To pochopitel­ně dělají levněji než ti poctiví řádnou diagnostikou a opravou.”

Jaká je z toho podle vás cesta ven? Jaké kroky navrhuje vaše profesní komora a jak může napomoci současné situaci?

Technická prohlídka není servis vozu. Je nutné si vzít text směrnice EU. Ano, za uvedeným tvrzením si stojíme. Chceme přece s autoservisy spolupracovat, nikoli jim brát práci.

Technická prohlídka vozu má zkont­rolovat části. Jejím hlavním omezením je však úplný zákaz demontáží, resp. prací na voze. Důvodem tohoto omezení je, aby nedocházelo k přebujení systému kontroly a tím k jejímu neúměrnému prodlužování. To ale vede k tomu, že někteří nepoctivci zneužívají této situace, ač právě oni mají v rámci spolupráce s technickými prohlíd­kami zajistit včasné odstranění závad.

Je však třeba si připomenout, že autoservis vidí auto 2x častěji než STK, a vzhledem k tomu, že může na rozdíl od STK rozebírat, má možnost přijít i na skryté závady. Koneckonců proto jsou i nastaveny pravidelné prohlídky aut v servisech. V dnešní době je jen malá část lidí zanedbává.

Nikdo jiný než autoservis nemá přístup do vnitřních systémů vozidel, aby mohl udělat úpravy, jež pak navenek signalizují, že je nějaká část v nepořádku, např. chybě­jící airbag. Opět tedy pořádek si musí udě – lat především autoservisy mezi s sebou, a ne to svádět na STK.

Cesta ven určitě není v rozbíjení stávajícího stavu, ale v jeho zlepšování. V současné situaci je poměrně dost vyda­ných oprávnění na nové stanice. Ty však nikdo nestaví, právě z obavy, aby nedošlo ke zmaření jejich investice. Uklidnění by nepochybně pomohlo, kdyby bylo jasné, jak se situace bude vyvíjet… K další části otázky – podle mne se jedná o nepravdivé tvrzení, neboť stejně je na tom i poctivá STK, tj. těžko konkuruje. A konkurence na poli STK již je, a nemalá, právě na zákla­dě zásahů z vnějšku. Uvedený problém v otázce je problém autoservisů, které si neumí udělat pořádek mezi sebou. To není chyba STK. I my v rámci své odbor­nosti přispíváme ke zlepšení kvality práce (např. právě focením, i když fotek je pod – statně více, než bylo nutné).

Dále je třeba hledat spolupráci v práci servisů, které mají co zlepšovat, a na STK zavádět měření, která jsou nezpochybni­telná.

Píšete: „Nespokojenost s měřením emisí se promítla i do novely zákona 56/2001 Sb. v roce 2018, kdy Minis­terstvo dopravy dalo za povinnost do pěti let postavit stanice měření emisí při všech Stanicích technických kontrol.”

Nevede toto opatření pouze k další centralizaci systému, ztěžující posta­vení malých nezávislých stanic ME (ve smyslu, že STK budou nabízet „balí­ček” STK a ME a zákazníci nebudou mít motivaci provádět ME někde jinde)? Nespokojenost vzniká právě kvůli fron­tám, které emise vytváří. Autoservisy na tuto poptávku nereagují. Navíc auto­servisy provozující stanice měření emisí si vybírají, co budou měřit.

Zda to povede k nějaké centralizaci, to nevím, ale nemyslím si to. Spíše je otázka, zda se nemá začít i s regulací stanic měře­ní emisí, když je s nimi taková nespokoje­nost.

Článek vyšel v časopise autoEXPERT 09/2020.