Pane Rejmone, děkujeme za článek, prosím dovolte několik doplňujících dotazů:

Můžete nám prosím představit vaši Profesní komoru? Koho sdružuje, čí zájmy zastupuje, kolik má členů a jaký je její status směrem k orgánům státní správy?

Profesní komora STK sdružuje především zástupce odborné veřejnosti a provozova­tele STK, neboť jsme technicky orientová­ni. Snahou Profesní komory je sdělit státní správě poznatky z praxe. Díky naší komoře bylo například zavedeno focení aut, i když to trvalo asi deset let, než to státní správa byla ochotna zavést. Naši členové fotili téměř celou dobu.

Status vůči státní správě nemáme jako žádná zájmová organizace žádný. Stát s námi jednat nemusí, ale může. V uply­nulém období s námi stát více než tři roky téměř vůbec nekomunikoval, resp. komu­nikoval pouze formálně.

Nyní se zdá, že budou obnovena jednání odborných skupin, která dříve fungovala. Na těchto skupinách se podlí i další profes­ní organizace.

Když jsme se domlouvali na spo­lupráci, napsal jste v naší e-mailové komunikaci: „Navíc určité složky, jež měly i např. u vás článek, používají zkreslené údaje, …”. Prosím, které složky a jaké zkreslené údaje máte na mysli?

Jedná se o vámi dále zmiňovaný ASEM. Na­příklad tvrzení, že za špatné měření emisí mohou STK, když ty provozují pouze malou část emisních stanic, je tedy jistě zkreslené (cca 790 stanic provozují autoservisy, proti 170, jež provozují STK). Také je zamlčováno, že stanice měření emisí nemají regulovaný počet a jsou nezávislé na STK.

Stanici měření emisí může provozovat každý, kdo o to požádá. Tento stav přináší i problémy při kontrolách, neboť pokud je stanice zavřena, lze ji velmi rychle znovu otevřít, někdy i pod „jiným provozova­telem autoservisu”, aniž by stát vymohl z předchozího subjektu pokutu (v někte­rých případech). Zavřených stanic emisí zejména v minulosti byly desítky ročně, ně­které právě i opakovaně. To o STK neplatí, pokud přijde o oprávnění, nemůže znovu otevřít a přichází na řadu ten, kdo má podanou žádost. Za dobu platnosti zákona 56/2001 Sb. máme asi tři stanice zavřené. To je diametrální rozdíl proti stanicím měření emisí.

Také je třeba připomenout, že stanic měření emisí je třeba více (cca 3x až 4x), než kolik je funkčních STK. V současné době odhadujeme potřebu na asi 1.200 stanic, aby se netvořily fronty v krizových měsících, tj. květen, červen.

Dovolte mi vrátit se v čase do roku 2000, kdy se připravoval zákon 56. Projednával se tehdy v Parlamentu ČR a měl jej na starosti p. poslanec Sehoř za ODS. Zákon v té době popr­vé delegoval provádění STK a ME do soukromých rukou. Já jsem tehdy jako mladý redaktor měl s panem Sehořem telefonický rozhovor, který probíhal přibližně následovně:

„Pane poslance, stát přece nemůže pustit kon­trolu nad technickým stavem vozidel do soukro­mých rukou a udělat z ní předmět podnikání..”

„A proč by nemohl?”

„To přece není oblast, ve které by se mělo pod – nikat, to je státní zájem nad tím, aby tady jez­dila auta v dobrém technickém stavu. Žádný podnikatel, který podniká proto, aby dosaho­val zisku, nebude přísný. Protože pokud bude, lidi k němu přestanou jezdit a půjdou tam, kde budou benevolentnější. Když jsem byl malý, tak si tatínek bral týden dovolené před tím, než jsme jeli s naším Wartburgem na STK, a pak jsme se před technikem klepali, jestli projdeme, nebo ne. Když to teď pustíte do soukromých rukou, tak si každý s prominutím vekslák, který vozí auta ze zahraničí, zařídí STK a všechna auta u něj budou procházet…”

„My jsme pravicová strana a nebudeme bránit podnikání.”

„To je v pořádku, to nebraňte, ale oblast KON­TROLY státu přece nem ůže být předmětem podnikání za účelem dosahování zisku.”

„Já se o tom s nějakým redaktorem nebudu bavit…” a práskl telefonem.

Byla to tehdy pro mě zajímavá zkuše­nost a zajímá mě váš pohled na celou věc ze samotné podstaty.

K tomu mohu říci, že toto rozhodnutí přijal stát, my jsme na něm nebyli nijak účastni. Naše Profesní komora vznikla až po přijetí zákona 56/2001 Sb. právě proto, že v záko­ně bylo mnoho chyb a naší snahou pak již bylo zajistit, aby vůbec mohly být řádně prohlídky prováděny.

Já jsem tehdy asi naivně nerozuměl postoji p. poslance Sehoře a odpovědi na své otázky jsem našel až o mnoho let později v knize ekonomky Ilony Švihlíkové „Jak jsme se stali kolonií”. Celkově to není moc veselé čtení, nic­méně na straně 154 se píše (zkráceno):

Zajetí státu, jak už pojem naznačuje, je situace, kdy veřejný zájem jako kategorie mizí a stát se ocitá v rukou zájmových skupin. Jed­ná se o vysoký stupeň systémové korupce, ve které si zástupci soukromých zájmů vytvářejí pravidla tak říkajíc na míru.

,Slabší verzí zajetí státu je tzv. dobývání renty. Stručně řečeno jde o využívání zdrojů z veřejných rozpočtů či opatření hospodářské politiky ve prospěch určitých skupin na úkor daňových poplatníků.

Pravicové vlády si počínaly zhruba takto: svou škrtací politikou zapříčinily problém v určitém sektoru. Následně oznámily, že stát ,nemá na to’, aby se o danou oblast staral, a že tedy bude přenechána soukromému subjektu, resp. ruce trhu. Tato politika vedla až téměř k naprostému rozkladu státu, což i občané nezajímající se o politiku museli zaznamenat například u registru vozidel nebo v případu zhroucení úřadů práce.”

Čili mi dovolte otázku: Není případ privatizace STK a ME přesně tímto pří­padem dnes již popsaného fenoménu, pro který existují dokonce ekonomické definice?

Neumím na toto odpovědět, nejsem poli­tik, jsem technik. Toto je politická otázka a ovlivňují ji politici. Asi to není otázka na mne, ale je nutné ji položit politikům.

Po dvaceti letech fungování toho­to systému máme stav, kdy, jak sám píšete, „v ČR při měření emisí nevyhoví okolo …

Přejděte na další stránku.