Detektivka s názvem „Měření emisí“

, 7. září 2015, 8:49

V roce 2012 jsem se zařekla, že se již nikdy nebudu angažovat v oblasti, kterou děláme 23 let, která je naším chlebem každodenním a které jsem věnovala stovky hodin pracovního i popracovního času. Dá se říct, že paragrafy Zákona č. 56/2001 Sb. znám snad už nazpaměť. Abych to upřesnila, myslím těch, které se týkají měření emisí. Vždy jsem zastávala názor, že když se mi něco nelíbí a mám schopnost a možnost to změnit k lepšímu, tak se o to alespoň pokusím. Například konkrétními a hlavně konstruktivními návrhy, které by mohly vést k nějakému smysluplnému řešení. Všechny historické pokusy v tomto směru mám srovnané pěkně ve svém počítači a jsou důkazným prostředkem pro moje svědomí, že na tomto poli mám čisto.

Určitě všichni, kterých se to týká, se za uplynulých osm měsíců již seznámili s novelami Zákona č. 56/2001 Sb. a Vyhlášky č. 302/2001 Sb. a pokud ne úplně, v dalším bych ty nejzásadnější krátce zrekapitulovala. Asi mi dáte za pravdu, že dlouho očekávané a nutné změny mají převážně charakter kosmetických úprav a to, co nám v Zákonu nejvíce vadí, to tam zůstalo a pár věcí k naštvání ještě přibylo.

Asi nemá smysl mávat bojovým praporem a vyzývat národ do boje. Zákon je zákon a platí. Na jeho změnu potřebujeme Parlament a to je běh na dlouhou trať. Vyhláška, jako jeho prováděcí právní předpis je dána a platí. Termíny a cíle jsou jasně definované a je jen malá pravděpodobnost, že je někdo změní. Takže co s tím?

Co s tím, když někdo ve vzduchoprázdnu nejprve zmontoval střechu – zákon (myslím novelu 239/2013 Sb.), pod ní se v pořádném časovém presu postavily zdi – vyhláška (novela č. 342/2014 vyšla 19.12.2014 s účinností od 1.1.2015) a teď, v průběhu roku se snažíme pod tento podivně zmontovaný domeček vyhloubit základy, na kterých by držel. Tzn. vytvořit metodiku měření emisí, definovat software měřících přístrojů a jeho výstupy do emisních protokolů, především pak, co se vozidel s kontrolním systémem EOBD týče (účinnost od 1.1.2016). Tento problém  se neřešil rovných 14 let. Za tuto dobu přibyly také nové zkušenosti s měřením emisí řízených systémů u starších vozidel a bylo by vhodné zakomponovat tyto poznatky do stávající metodiky, která je, mimochodem, vlastně neplatná (Stále používané metodiky měření emisí jsou z roku 1996 a odvolávají se na Zákon č. 38/1995 Sb., který § 92 Zákona č.56/2001 Sb. zrušil).

Co s tím, když autor znění významné novely zákona zůstává anonymní a tudíž není koho se zeptat, jak to či ono vlastně myslel a to či ono nedomyslel, pokud ovšem pominu statě, které jsou promyšlené až moc. Já se domnívám, že nic není ztraceno, že vše se dá stihnout, pokud bude ochota spolupracovat, pokud budou návrhy členů pracovní skupiny MD ČR konstruktivní a jednání vstřícné. Nejen mezi sebou. Mám na mysli i ochotu a vstřícnost nové garnitury pracovníků MD ČR, v jejichž kompetenci jsou, mimo jiné, metodické pokyny, instrukce a výklady, kterými by se dali příliš ostré hrany zákona vůči provozovatelům a mechanikům emisních stanic alespoň trochu zjemnit. Musím říct, že jim jejich pracovní pozici, rozsah úkolů a časovou tíseň vůbec nezávidím. Nastoupit na nové místo, okamžitě zvládat běžné činnosti, vytvářet a vydávat instrukce do Věstníků dopravy, skládat registr emisních stanic, organizovat a zpracovávat výsledky jednání pracovní skupiny, být předsedy zkušební komise u základních a prohlubovacích kurzů a do toho řešit mnohdy uměle vytvářené problémy, kritiku, stížnosti, zdržovačky a handrkovačky, to je na pár hlav skutečně moc. Je nutné si uvědomit, že stejně, jako provozovatelé emisních stanic, i oni musí vařit z předepsaných ingrediencí a tudíž nelze očekávat, že ze shnilých paprik a rajčat uvaří dobré lečo, natož chutný steak. Takže klobouk dolů.

Vzhledem k tomu, že se na nás neustále obrací mnoho provozovatelů emisních stanic s dotazy týkajícími se novinek v legislativě platných od 1.1.2015, pokusím se je v následujícím alespoň stručně zrekapitulovat a doufám, že Vám přijdou vhod. Předpokládám, že změny, jako je zrušení osvědčení o měření emisí, změna v oblasti známek, kdy kontrolní známku na registrační značce nahradila zelená ochranná nálepka osvědčující pravost protokolu o měření emisí, způsob vyznačování, změny v oblasti povinné evidence měření emisí, zrušení povinnosti podávat čtvrtletní hlášení, změny v povinném vybavení emisní stanice atd., to vše již vstoupilo do běžného života SME a mělo by být v této oblasti zcela jasno. Zataženo, bohužel, zůstává v jiných oblastech.

„Značkovost“
Novela Zákona podle současného výkladu nezrušila „značkovost“ u řízených systémů. Odkazuje na to § 64 – Žádost o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí, ve kterém se na prvním místě pod písm. a) uvádí značky, obchodní názvy stanovené výrobcem a typy vozidel, u nichž bude prováděno měření emisí. Odst. 2 písm. e) dále uvádí, že k žádosti se přikládá doklad o pověření výrobce vozidla nebo výrobce systému vozidla ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla zřídit specializované pracoviště opravny. V novele vyhlášky č. 302/2001 Sb. nedošlo ke změně  § 23 odst. 7, který uvádí, že smlouvu s výrobcem lze nahradit specializovaným školením a získanými certifikáty a osvědčeními odborné způsobilosti na značky v pověřeném ŠZD (Školící zařízení pro diagnostiku a opravy emisních systémů motorových vozidel pověřené Ministerstvem dopravy ČR).

Domnívám se, že pokud by došlo ke změně výkladu Zákona a využil by se § 2 Zákona 239/2013 Sb., odst. 10 a 11, dal by se tento administrativně složitý a v současnosti technicky trochu směšný hon na značky v ŠZD a následně v SME nahradit jednodušší kategorizací měření emisí vozidel a následně i odbornými školeními v ŠZD se zaměřením na systémy, které mají společné základní znaky, tzn. na:
    a) značky a typy vozidel s neřízeným emisním systémem, tzn. bez lambda regulace (je zajímavé, že v této kategorii to současný výklad zákona umožňuje, certifikáty ZN a VN získané v ŠZD umožňují měřit všechny značky s neřízeným systémem. Paradoxně je to umožněné právě u těch, které nejvíce smrdí)
    b) značky a typy vozidel s řízeným emisním systémem s lambda regulací bez kontrolního systému EOBD
    c) značky a typy vozidel s řízeným emisním systémem s lambda regulací s kontrolním systémem EOBD. V podstatě v tomto smyslu jsou nastaveny i další paragrafy Zákona a Vyhlášky, které již podrobněji řeší povinnost měřit emise u vozidel s EOBD.

Tento výkladový přístup by významně zjednodušil především administrativu –  MDČR, pověřených organizací pro expertízy, obecních úřadů s rozšířenou působností, zjednodušil by systém odborných školení v ŠZD a jeho administrativu, zjednodušil by kontrolní systém SOD (státní odborný dozor), zjednodušil a zlevnil činnost emisních stanic jako takových a celkově by mohlo dojít k redukci chyb, omylů a ke zlepšení dodržování povinností provozovatele stanice měření emisí v kontextu § 67 Zákona.

Dále se domnívám, že v oblasti prvních dvou systémů by se měla zachovat dosavadní praxe a vesměs i zavedená metodika a to z více dobrých důvodů. V oblasti řízených systémů bez EOBD by se však metodika měla aktualizovat na základě praktických zkušeností a připomínek odborníků. Zákon zmiňuje a Vyhláška v příloze č. 2 C – společné přístroje v odst. 1 uvádí jako povinné vybavení emisní stanice přístroj pro kontrolu funkce řídících jednotek emisních systémů a komunikaci s nimi. Metodika z roku 1996 ale nezmiňuje, co má mechanik s testerem udělat, co má zjistit a jak to vyhodnotit. Veškeré zmíňky v prováděcích právních předpisech odkazují na výrobce vozidel. Praxe ukazuje, že výrobci ve svých postupech nepamatují na měření emisí a proč by také měli? Stát by měl určit, v zájmu ochrany svých občanů, přípustné limity škodlivin výfukových plynů a on to v podstatě i dělá, viz. příloha č. 1 Vyhlášky.  Další zkušeností z praxe je situace, kdy „čtečku“ nelze použít a žádné zbožné přání pro spojení a vyčtení chybových kódů prostě nefunguje. Nedávno zaznělo, že s tímto problémem by si měla poradit školící střediska. Určitě ano, ale požadavek na  konání zázraků jsem v metodickém pokynu pro ŠZD neobjevila. Metodika nepamatuje na možnost alternativního postupu a na možnost rozhodnutí mechanika vyhodnotit emisní kontrolu na základě jeho odborných znalostí získaných v rámci školení odborné způsobilosti v ŠZD či z jeho diagnostické praxe. Samozřejmě, s jeho plnou osobní odpovědností. Bylo by ve prospěch věci doplnit do metodických pokynů použití zmíněného přístroje všeobecně a v případě nemožnosti se spojit s řídící jednotkou motoru, umožnit alternativní metodu pro správné vyhodnocení emisní kontroly. Zatím to vypadá tak, že se blýská na rozumnější časy. Anomálie, odchylky či povolené výjimky v měření emisí u jednotlivých typů motorů, které jsou technicky odlišné od metodického standardu,  by neměl být problém uvádět na stránkách MD ČR v rámci informačního servisu pro SME, jako tomu bylo v případě Instrukce pro SME č. 3/2015, 4/2015 a 5/2015 uvedenými ve Věstníku dopravy č. 4 v letošním roce.

Rekapitulace:
Po novele zákona zůstává v platnosti „značkovost“ u řízených systémů všeobecně, zatím  vč. vozidel s EOBD.  SME dokládá buď smlouvy s výrobci (vesměs u alternativních pohonů) a/nebo osvědčení odborné způsobilosti mechaniků SME na jednotlivé značky vozidel získané v pověřeném ŠZD. Zůstává v platnosti, že doškolovací kurzy mají omezenou platnost na 2 roky a osvědčení (mimo ZN a VN) se musí obnovovat. Nutno zdůraznit, že samotné osvědčení nestačí. Rozsah oprávnění SME osvědčuje rozhodnutí zřizovatele SME a to je Obecní úřad obce s rozšířenou působností, kde má SME provozovnu. Uhlídat termíny platnosti osvědčení a tisíc dalších věcí k tomu není vůbec jednoduché. Dá se to, pokud má SME zpracovaný kvalitní a fungující systém řízení.

Poznámka: V případě našeho ŠZD  s předstihem upozorňujeme naše klienty na končící platnost osvědčení společně s pozvánkou na doškolovací kurz.

Profesní osvědčení mechaniků měření emisí a prohlubovací kurzy
Tuto oblast řeší § 69, § 70 a § 71 Zákona. Platnost profesních osvědčení mechaniků měření emisí byla nově omezena na 3 roky s povinností absolvovat prohlubovací kurz a udělat závěrečné přezkoušení před zkušební komisí s kladným výsledkem. Termíny a podmínky prodloužení platnosti profesního osvědčení stanovuje článek II. Zákona č. 239/2013 Sb. – Přechodná ustanovení v odst. 11 a 12.Jaká je tedy povinnost účastnit se prohlubovacího kurzu? Zjednodušeně řečeno:
    – pro profesní osvědčení vydaná před rokem 2003 – povinnost účastnit se prohlubovacího kurzu do 31.12.2015
    – pro profesní osvědčení vydaná v letech 2004-2006 – do konce roku 2016
    – pro profesní osvědčení vydaná v letech 2007-2014 – do konce roku 2017

Vzhledem k tomu, že v podstatě neexistuje přesný registr emisních stanic a mechaniků měření emisí, čísla se pouze odhadují. Do první povinné skupiny spadá odhadem asi 80% z nich, to znamená více než 5.000 mechaniků. Zjistili jsme, že prozatím je proškoleno asi 300 lidí na benzín a stejný počet na naftu a spočítali jsme, že do konce roku zbývá zhruba 3,5 měsíce. Je naším dobrým národním zvykem odkládat věci na poslední chvíli, ale v tomto případě to znamená zříct se jistoty, že provoz naší emisní stanice nebude ohrožen a že naši zákazníci nebudou muset jít po novém roce někam jinam. Bez problémů to budou mít převážně ty SME, které vznikly po roce 2007 (hlavně u STK) a mají na tyto změny dostatek času. Měření emisí v ČR tudíž určitě nebude ohroženo, akorát vydělají ti, kteří budou připraveni. Nejen v oblasti platnosti profesních osvědčení mechaniků, ale například také v oblasti přístrojového vybavení, které bude schopné přizpůsobit se požadavkům na měření emisí u vozidel s EOBD.

Když jsem v úvodu napsala, že se dá ještě vše stihnout, v tomto směru tak optimistická nejsem a řeknu proč. Podle §71 výuku v základním i prohlubovacím kurzu zajišťuje právnická osoba zřízená ministerstvem nebo technická zkušebna na základě pověření. Prakticky to znamená, že školení podle Zákona zajišťuje Centrum služeb pro silniční dopravu a DEKRA jako pověřená zkušebna. Zkoušky se dělají před zkušební komisí, členy jmenuje ministerstvo, předsedou komise musí být zaměstnanec ministerstva. Takže první problém je malý počet zaměstnanců ministerstva, kteří by zabezpečili předsedování na zkouškách. Pozitivní je, že prohlubovací kurzy se nekonají jenom v Praze, ale že pověřené organizace pořádají kurzy i na jiných místech ČR. Centrum služeb například i v našem ŠZD v Přerově. Tímto jsme se pokusili přinést provozovatelům SME z Moravy alespoň malé řešení na úsporu nákladů spojených s účastí na prohlubovacích kurzech.

Problematický vidím § 70, odst. 2, který říká, že Ministerstvo záznamem do profesního osvědčení mechanika prodlouží jeho platnost na dobu 3 let od uplynutí jeho dosavadní platnosti na žádost držitele, který podle písm. a) v posledním roce platnosti profesního osvědčení mechanika absolvoval prohlubovací kurz a složil zkoušku odborné způsobilosti mechanika atd. Co to znamená? Mnoho mechaniků dělalo základní kurzy na benzín v jiném období než například na plyn. Mnoho z nich tudíž spadá do jiného intervalu zákonné  povinnosti zúčastnit se prohlubovacího kurzu. Výuka na prohlubovacím kurzu je pro benzín a LPG společná, zkušební testy jsou zvlášť pro benzín a zvlášť pro LPG. Jenže pokud   mechanik absolvoval základní kurz na benzín např. v roce 2002 a základní kurz na LPG v roce 2005, bude muset přezkoušení na LPG absolvovat až v roce 2016, tzn. v posledním roce platnosti osvědčení mechanika. Toto považuji za velmi nešťastné řešení a nechápu, když pominu komerční stránku věci, proč si termíny prohlubovacích kurzů a přezkoušení mechaniků nemůže provozovatel vybrat a sjednotit do jednoho termínu, navíc v situaci, kdy reálně hrozí, že se celý tento školící maratón kapacitně nestihne. V tomto kontextu jsem myslela na to pomyslné obroušení ostrých hran Zákona. Na podporu tohoto broušení bych použila přílohu č. 16 k vyhlášce č. 302/2001 Sb., resp. 342/2014 Sb., která stanovuje učební osnovu prohlubovacího kurzu pro mechaniky měření emisí, kde pod bodem 2 by mechanici měli být informováni o změnách v metodických postupech měření emisí nebo v bodu 4 o změnách v systému řízení jakosti. Ani jeden z těchto bodů zatím není dořešen prováděcím právním předpisem.

Rekapitulace:
Po novele zákona se profesní osvědčení mechaniků ME vydávají na dobu 3 let a prodloužení platnosti osvědčení je podmíněno podáním žádosti, účastí na prohlubovacích kurzech (benzín + LPG, nafta) a úspěšném složení závěrečných zkoušek před zkušební komisí. Zákon změnil podmínky pro vydání profesního osvědčení podle § 69 a 70. Absolventům prohlubovacích kurzů v letošním roce prodloužilo ministerstvo platnost profesního osvědčení až do konce kalendářního roku 2018 bez ohledu na datum absolvování kurzu. Pokud si účast na prohlubovacím kurzu budete odkládat na konec roku, nemusíte sehnat volný termín a v případě neúspěchu při závěrečné zkoušce již nebudete mít čas na opravný termín v letošním roce. To samé platí i pro další období. Je důležité se nad stavem ve vaší SME včas zamyslet a na tyto důležité věci pamatovat. Novinkou je také § 67a, který řeší oznamovací povinnosti mechaniků měření emisí. Těžko představitelné, ale je to tam.

Poznámka: V případě našeho ŚZD  se snažíme poskytovat, v rámci svých možností, informační a poradenský servis všem, kteří se o to přihlásí. Informace obdobného charakteru, jako je tento článek, upozornění – např. na Věstníky dopravy, novinky či pozvánky zasíláme bezplatně všem našim klientům a také všem dalším provozovatelům SME, kteří nás o to požádají (nutno uvést název firmy, číslo emisní stanice, adresu, jméno, telefon, e-mail.) V případě zájmu pište na emailovou adresu info@motorexpert.cz.  

Měření emisí vozidel s EOBD
Momentálně se vozidla s kontrolním systémem EOBD měří stejně jako starší řízené systémy. Novela zákona přináší nové povinnosti, které budou mít vliv jednak na technické vybavení SME, jednak na znalosti jejich mechaniků. Ministerstvo dopravy stanovilo pracovní skupinu z řad odborníků a zástupců různých firem a institucí, kteří tuto metodiku připravují. Zdá se, že cíl je na dosah. I když by bylo asi zcela naivní se domnívat, že stanovená metodika úplně a navždy odstraní v SME podvody a obcházení předpisů, pevně věřím, že pozitivní účinky to mít bude. Možná se pletu, ale výhody vidím následující: bude určitě méně podvodů, narovnají se podmínky ve všech emisních stanicích, protože výsledek emisní kontroly (vyjma kontroly vizuální a dokladové), bude „v kompetenci“ měřícího zařízení. Mechanici přestanou být pod tlakem zákazníků i svých šéfů. Podle zkušeností ze Slovenska, které nám na posledním Dnu autodiagnostiky předal ředitel pověřené organizace S-EK-A Nitra, je možné předpokládat, že z emisních stanic vyjde více nevyhovujících vozidel než doposud. Bohužel to asi nebude možné s čím porovnat, protože prozatím nikdo nevede registr emisních kontrol a nevyhodnocuje ho.  Dá se však předpokládat, že u vozidel se závadami, které neprošly měřením emisí, se zvedne poptávka po odbornících v oboru autodiagnostika, že se zvýší poptávka po zjištění skutečné příčiny závady a na to budou zapotřebí měřící zařízení, čtečky i osciloskopy a hlavně velmi dobré znalosti. Na odstranění závad budou zapotřebí náhradní díly atd. Ve finále by měl být spokojen i zákazník, který do servisu přichází většinou až v okamžiku, kdy mu auto nenastartuje nebo nejede vůbec. Pravidelnou kontrolou a otestováním motoru může zabránit mnoha vážnějším a dražším problémům, takže v konečném součtu určitě ušetří. Škoda jen, že chybí osvěta a že jen málo motoristů o tom ví.

Čas se krátí
Zákon i vyhláška jsou účinné a platí od 1.1.2015. U měření emisí vozidel s EOBD bude  povinný tisk stanovených výstupů z paměti závad a readinesscode přímo z měřícího zařízení. V tomto bodu byla naštěstí účinnost odložena od 1.1.2016. To samé platí u nových vzorů protokolů měření emisí s tím, že přechodné období by mělo 1trvat ještě do 30.6.2016. Pokud na měření emisí používáte starší zařízení a vozidla s EOBD budete chtít měřit, měli byste uvažovat  o nákupu nových měřících zařízení, které jsou na tyto požadavky připraveny. Například tím, že v nich bude stačit přehrát software podle stanovených požadavků na výstupy a schopnost tisku získaných údajů do nových protokolů měření emisí. Neoddělitelnou součástí procesu budou EOBD testery a to buď integrované do měřícího zařízení nebo softwarově propojitelné. Určitě doporučuji si tohle u svých dodavatelů včas zjistit a případně i včas zajistit. Netroufám si odhadnout procenta, ale mnoho emisních stanic pracuje stále se zastaralými přístroji a je nutné počítat s tím, že i při sebevětším úsilí dodavatelů emisních přístrojů nebude možné všechny včas uspokojit. V tomto kontextu platí více než kdy jindy staré moudré řčení, že štěstí přeje připraveným.

Jak být dobře připraven?
Lépe položená otázka by asi byla: „Na co být připraven?“

V první řadě bychom měli udělat veškerá opatření, abychom eliminovali tresty a sankce (§ 83 a 83a), které nám hrozí při kontrole státního odborného dozoru (§ 81 a 82). Ty se můžou týkat nejen provozovatelů, ale nově i mechaniků měření emisí. Vzhledem k tomu, že číst si v úplném znění zákona je dosti náročné, dovoluji si tuto hřejivou část naší práce stručně zrekapitulovat:
    – Provozovatel SME může dostat pokutu až do výše 500.000 Kč, pokud nemá osvědčení k provozování SME, provozuje SME v rozporu s oprávněním, mechanik SME nemá odpovídající kvalifikaci, není zajištěna metrologická návaznost přístrojů, pokutu do výše 5 milionů Kč v případě, že fyzické provedení měření emisí není v souladu s požadavky, mechanik nedodržuje postupy a odejmutí oprávnění hrozí za porušování povinností "závažným způsobem".
    – Mechanik měření emisí může dostat pokutu do výše 50.000 Kč za nedodržování stanovených postupů, neoznámení změn týkající se způsobilosti mechanika nebo vykonávání činnosti bez uděleného osvědčení. Za závažné porušování povinností mu hrozí také odejmutí profesního osvědčení, o které si může zažádat nejdříve za pět let.

Já jsem si také kladla otázku, jak můžeme být v naší emisní stanici dobře připraveni, především na kontrolu SOD a co to vlastně obnáší. Zákon nám káže dodržovat všechny předpisy, přitom do nedávné doby ani nebylo jasné, které vlastně. V tomto se také hodně změnilo k lepšímu a potřebné informace se dají najít např. na stránkách MD ČR. Abychom předpisy mohli dodržovat, musíme se s nimi seznámit, musíme jim věnovat čas a velkou pozornost, tzn. musíme je mít k dispozici v aktuálním znění, vědět, co hledat a v jakých souvislostech. V případě nejasností by bylo fajn se mít koho zeptat především v situaci, kdy nejsme výkonnými mechaniky ME, nechodíme na školení, „pouze a jenom“ za SME zodpovídáme z titulu jednatele, provozovatele apod., jak je to například i v mém případě. Z předpisů vychází povinnosti, z povinností opatření, na které je dobré pamatovat. Podle §66, odst. 2 písm. c) by navíc měli mít SME zpracovanou vnitřní organizační strukturu a systém řízení pro zajištění měření emisí, ke kterému by ve Věstníku dopravy měl ještě vyjít prováděcí právní předpis.

 V roce 2012 jsem pro naši stanici vypracovala  manuál měření emisí a v letošním roce jsem ho po novele zákona a vyhlášky aktualizovala a rozšířila. Při jeho zpracování jsem vycházela z postupu, požadavků a výsledků kontrol SOD v naší emisní stanici, kterých nebylo zrovna málo. V manuálu je popsaná organizační struktura naší SME, vytvořila jsem přehledný registr dokladů s vysvětlivkami odkazujícími na platné právní předpisy, jednotlivé podkapitoly tvoří listy např.  evidence mechaniků, harmonogramy školení, smlouvy, kompetence, kontrolní list rozsahu našeho oprávnění, evidenční listy měřidel a harmonogramy  kalibrací, registr dodavatelů atd. K tomu jsem zpracovala interní směrnice  – Havarijní plán pro LPG s přílohami, Pracovní prostředí SME z hlediska BoZP, Směrnici vysvětlující základní terminologii, uspořádání či vybavení SME, Směrnici interního auditu pro zajištění kvalitativních výstupů a plnění si povinností podle zákona. V druhé části jsou našim pracovníkům k dispozici aktualizované právní předpisy k měření emisí – zákon i vyhláška, chronologicky seřazené a tematicky roztříděné věstníky dopravy  od roku 1996, přehledně zpracovaná, doposud platná, metodika měření emisí.  Na základě pozitivních ohlasů z minulého období jsem se rozhodla nabídnout tento aktualizovaný materiál i dalším zájemcům z řad provozovatelů SME. Rozšířená verze manuálu je určena zájemcům jako návod na zřízení nové emisní stanice. Prioritně  Manuál SME 2015 slouží jako vzor pro sestavení vlastní „příručky jakosti“, která může být silným důkazným prostředkem, že v SME

  • splňují podmínky § 66, odst. 2 písm. c) Zákona, to znamená, že SME má zpracovanou vnitřní organizační strukturu a systém řízení pro zajištění měření emisí
  • jsou připraveni na kontrolu státního odborného dozoru podle § 81 a 82 Zákona
  • v souladu s § 84 odst. 1 vynaložily veškeré úsilí a opatření, aby zamezily riziku porušení povinností formou přestupků (§83) nebo správních deliktů (§83a)

Hodně úspěchů a pohody v osobním i pracovním životě přeje všem čtenářům
Ing. Irena Kanovská, jednatelka společnosti MOTOR expert s.r.o.
www.motorexpert.cz, e-mail: kanovska@motorexpert.cz, tel: 603 276 131

Související články

MOTOR expert: Chcete si otevřít novou emisní stanici?
MOTOR expert: Chcete si otevřít novou emisní stanici?

Cílem MOTOR expertu je spokojený zákazník a dobrý pocit z vlastní práce. V rámci zkvalitnění služeb jsme pro všechny, kteří uvažují o otevření nové emisní stanice připravili něco, co by jim mělo pomoci se v této složité problematice zorientovat a také jim pomoci plánovaný projekt zrealizovat v optimálním čase a při nejmenších nákladech. Říká se, […]

Komentáře

Komentář musí být delší než 5 znaků!

Potvrďte prosím předpisy!

Ještě nikdo tento článek nekomentoval. Buďte první!