Křišťálovou kouli nebrat: Kam kráčí učňovské školství?

RSz, 25 září 2017, 17:27

Kam spěje to naše české učňovské školství? Odpověď na otázku není jednoduchá. Pravidelný a bdělý čtenář si jistě vzpomene na můj článek pod názvem Hledáme barmana zn. vyučený mechanik, který zde vyšel, a také na sérii článků, které vyšly v reakci na něj.

teacher

Ředitelé a taky paní ředitelka renomovaných učilišť, většinou nazlobeně, popisovali všechny své aktivity, které nad rámec svých pracovních povinností vykonávají, a snaží se zatraktivnit učební obory tak, aby přilákali co nejvíce mladých lidí právě do automobilních profesí. Potud k předchozím článkům na téma učňovské školství.

Co už čtenář neví, že mne pozvali někteří ředitelé k návštěvě jejich učiliště, abych se mohl na vlastní oči přesvědčit, jak takové výukové úsilí vypadá v praxi. Přijal jsem a navštívil ISŠA v Brně. V ředitelně na mě čekal současný ředitel Ing. Milan Chylík a pan Ing. Vratislav Kšica, emeritní ředitel tohoto učiliště. Mimochodem se jedná o jedno ze čtrnácti největších českých automobilních učilišť a pro účely lepšího pochopení učňovského školství jsem si rozhodně vybral dobře.

Jsem velmi rád, že jsem pozvání přijal. Co jsem na místě viděl? Učitele zapálené pro věc. To na prvním místě. Viděl jsem moderní učebny. Dílnu elektromobility s vlastním elektromobilem, coby učební pomůckou. Viděl jsem neuvěřitelně technicky vybavené dílny zaměřené na jednotlivé segmenty vozidel, ale i moderní lakovnu a dílny pro opravu motocyklů. Provázelo mě velice přátelské zázemí, které zdejší vedení vytvořilo studujícím. Viděl jsem dostatek studentů. Ve zdejším učilišti jich studuje 850. Co pro mě bylo nejdůležitější? Zdravě dotčené vedení. Dotčené mým článkem, ve kterém zlehčuji jejich práci a úsilí. Zlehčuji všechny ty věci, které tak nějak samozřejmě dělají navíc, aby pozvedli nejen to jejich učiliště, ale celkově i obor automechaniků. U pana emeritního ředitele navíc celoživotní práci, kterou zasvětil tomuto poslání. P o s l á n í.

Při následujících návštěvách servisů, ať už autorizovaných nebo těch nezávislých jsem se nepřestával zajímat o zkušenosti s praxí učňů, ale i jejich nástupy po vyučení. Tam, kde jsem nějakého učně nebo čerstvého vyučence zastihl, snažil jsem se vytěžit i jeho. Bohužel pro naše učňovské školství, bohužel pro zapálené vedení a učitele odborných učilišť. Bohužel pro mnoho rodičů, kteří neposlali své dítě do učňovského oboru. Bohužel pro vás majitele servisů, kteří čekáte na učňovské absolventy, se mé hlavní zjištění po všem předešlém nijak zásadně nezměnilo a ani nemůže změnit. Pokud nepřijde systémová změna. Opravdová s y s t é m o v á  změna. Změna, která zvýší počet vyučenců nastupujících v září do vašich servisů. Tady však očividně změny přicházejí pomalu. Podle mě to v rámci systému, jak funguje praktický vztah mezi učňovským školstvím a servisy, ani jinak nemůže být. Na jedné straně je odpovědné ministerstvo (od slova „má odpovědnost“) a na straně druhé autorizované a nezávislé servisy a na třetí odborné asociace, které by mohly být v této věci nápomocny. A mezi tím vším odborná učiliště, se všemi svými současnými objektivními problémy a taky nezájmem mnoha rodičů dát právě to své dítě „do učení“.

Odpovědné Ministerstvo školství.
Kdo z vás si myslí, že se odpovědní ministerští úředníci v noci budí hrůzou ze stavu, jaký panuje v učňovském školství, je naiva. Nebudí. Myslím, že spí spokojeně. Světlo zde na ministerstvu svítí, v zimě je v kancelářích teplo. Plat chodí pravidelně a stejně pravidelně i roste. Co rozhodně neroste je počet absolventů učilišť, kteří po vyučení nastupují do servisů. Jak je to možné? Odpovědí na otázku bude povícero. Na učňovské obory se žáci rozhodně nehrnou, což je v zemi, kde převažuje počet pracovních míst v technických oborech (například auto-průmyslu), na pováženou a s podivem. Zato zde máme nadbytek kapacit netechnických středních škol a netechnických vysokoškolských oborů s „odborným“ zaměřením, nad kterými zůstává nám v autobranži rozum stát. Rozhodně musíme být evropská velmoc v sociálních oborech a v neziskovém průmyslu. Soudě podle plejády antropologů, politologů, geopolitologů a sociologů, které některé vysoké školy aktivně oferují. Pro váš rychlý vhled jsem do tabulky přiložil obsah takového studia. Netřeba dalších komentářů ani doplnění na téma, že každý obor je důležitý. Myslím si, že rozhodující je počet uplatnitelných absolventů. Železné to pravidlo, které platí pro všechny školy. Nakonec totiž vždycky zvítězí skutečnost…

Nabídka vysoké školy:

Sociologie je vedle psychologie a politologie jedním z nejoblíbenějších sociálněvědních oborů. Nabízíme vám přehled fakult, které bakalářské studium sociologie nabízejí.

Předměty: Úvod do sociologie, Klasické sociologické teorie, Statistická analýza dat, Sociologie umění, Sociologie cestování a turismu, Základy marketingového výzkumu, Rasa, etnicita a sebeurčení v sociologické teorii a praxi, Sociální konstrukce menšin, Metodologie sociálních věd, Sociologie sportu, Sociologie města, Stárnutí a generační vztahy v rodině aj.

Asociace servisů. Občanská sdružení.
V každé jiné zemi na západ, sever a jih (na východ situaci neznám) od nás existují Aktivní Odborné sdružení Svazu opravců, které pomáhají svým členům s věcmi, které jednotlivce překračují. Jednou z těchto věcí je bezesporu spolupráce s odbornými učilišti a příslušným ministerstvem. Jak vypadá situace u nás? Nedobře. Protože tento důležitý prvek zde chybí, vytvořila neviditelná ruka trhu bypass, jednoduché přemostění a s jednotlivými učilišti spolupracují napřímo samostatné subjekty (servisy) nebo někteří importéři či kupříkladu dodavatelé lakového materiálu. Zpátky k odborným asociacím. Jedná se o dobrovolné občanské sdružení a nikdo po nich nemůže chtít, aby sami zachránili něco, co očividně systémově nefunguje. To musím objektivně konstatovat.

Odpovědné servisy.
Tady vždy platilo a platí železné a osvědčené „Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene“. Co z toho plyne? Nečekali jste a nečekáte, až někde popisovanou disharmonii vyřeší za vás a konáte. Berete a brali jste si vždycky učně na praxi a přes všechna úskalí tohoto konání věříte, že mezi vyučenci naleznete pověstný nevybroušený diamant, který pomyslně ozáří vaši dílnu, servis. Bohudík se tak stále děje. Není to v množství, jaké byste potřebovali, ale stále je. Měl jsem za poslední dobu možnost vidět několik zářících diagnostiků (vím autotroniků :)), lakýrníka, který bezprostředně po vyučení lakuje, protože jeho lakýrnický mistr dlouhodobě onemocněl. Viděl jsem zručného karosáře, který se navíc vyučil diagnostikem. A to jsem určitě nenavštívil všechny autoservisy. Viděl jsem několik málo mladých lidí, kteří mají jasno, co budou v životě dělat a vidí v tom našem oboru perspektivu, která je do budoucna uživí. Oni jsou tím pověstným světlem na konci tunelu. Slabým, ale existujícím.

Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.

Mark Twain

Slovo závěrem.
Věřím tomu, z podstaty jsem optimistou, že teď když se o tomto problému začalo mluvit, se probudí odpovědní a přestane jim stačit, že světlo svítí, a začnou dělat to, za co jsou placeni. Snad se do budoucna podaří více i odborným občanským sdružením, která tady servisy slučují. V opačném případě se totiž zvýší počet servisů, které budou na prodej! A taky počet zákazníků, kteří budou kroužit po krajinách českých a hledat otevřený servis. Protože nejen antropolog a úředník potřebují pravidelně servisovat svůj vůz. A že jich tady máme více než pět miliónů. Těch vozidel samozřejmě.

Příště o současné hodinové sazbě.

Josef Förster

Komentáře

Ještě nikdo tento článek nekomentoval. Buďte první!