Povrchové úpravy vozidel v opravárenských a výrobních lakovnách s roční spotřebou těkavých látek do 15 tun (aktuální stav, plnění a kontroly ekologické legislativy).

V desetiletém předstihu avizovala Evropská unie všem výrobcům a distributorům nátěrových hmot, že dojde ke značnému omezení nadlimitních („neekologických“) technologií, které budou nahrazeny podlimitními („ekologickými“), s cílem  snížit emise těkavých látek do ovzduší na minimum. Na základě direktiv EU vyšla již v roce 2002 v České republice příslušná ekologická legislativa, jejímž cílem bylo snížení emisí těkavých organických látek z lakoven do ovzduší. Ta definovala i datum realizace formou radikálního omezení dovozu stávajících technologií k 1. 1. 2007 a jejich dopotřebování s následnou likvidaci zbytků do konce téhož roku. Od 1. 1. 2008 měly být na trhu České republiky (až na povolené výjimky) zpracovávány pouze technologie „ekologické“.  Jelikož se to v plné míře nedařilo a dodnes nepodařilo, bylo přikročeno k několika změnám uvedené legislativy ve prospěch lepší srozumitelnosti a jednoznačnosti (pro distributory a zpracovatele nátěrových hmot a pro kontrolní orgány). Věřme, že konečně dojde k omezení nerovné (nekalé) soutěže, jejíž jsme svědky.

Upozornění
Tento článek řeší pouze tu část ekologické legislativy, která se týká povrchových úprav vozidel v opravárenských a výrobních lakovnách s roční spotřebou těkavých látek do 15 tun.

Aktivity SISA ke změnám legislativy
Asociace SISA od roku 2005 iniciuje komunikaci s MŽP formou diskusních setkání, konstruktivních podnětů, příkladů z praxe a připomínkových řízení ke změnám příslušné české ekologické legislativy a to prostřednictvím své odborné skupiny povrchových úprav vozidel, která po celou dobu napomáhala k realizaci veškerých změn a k vydání současné aktuální legislativy.

Přestože se tuto legislativu postupně ve 3 fázích podařilo zjednodušit, napravit a jednoznačněji formulovat. V současné době se zpracovává „Metodika pro kontrolory, distributory, zpracovatele a chemické poradce“, která by mj. obsahovala příklady z praxe. Má být obdobou právních a soudních výkladů a judikatur. A také pomocníkem kontrolních orgánů (ČIŽP, ČOI, odbory životního prostřední obecních úřadů s přenesenou pravomocí) ve prospěch zkvalitnění jejich práce.

Aktuální legislativa přináší tyto nejpodstatnější změny:
1. Pro dvoustopá silniční i kolejová vozidla platí jednotně stejné zásady volby technologií a produktů (tj. např. Dopravní podniky mohou stejným způsobem lakovat autobusy, trolejbusy a tramvaje).
    2. Veškeré autolakovny (s výjimkou lakoven výrobních) musí od1.1.2014 používat podlimitní („ekologické“) nátěrové hmoty (na tento přechod měly lakovny s povolením Krajských úřadů 12 měsíců času).
3. ČIŽP je od 1. 9. 2012 kompetentní (vedle odborů životního prostředí obecních úřadů s rozšířenou působností) i pro kontroly menších autolakoven bez povolení k provozu Krajských úřadů (s roční spotřebou těkavých látek do 500 kg),
4. Každý obchodník nebo subjekt, který nátěrové hmoty prodává odběratelům, je povinen 5 let archivovat, kdy a komu prodal nadlimitní („neekologické“) nátěrové hmoty, přičemž z platné legislativy vyplývá, že je může prodávat pouze autolakovnám výrobním, nikoliv opravárenským (včetně těch, které jsou provozovány na základě povolení Krajských úřadů).
5. Byla jasně definována zodpovědnost jak distributorů, tak i zpracovatelů nátěrových hmot ve vazbě na vysoké sankce za porušování platné legislativy (podle povahy přestupku do výše 0,5 – 2,0-10 mil. Kč). Za neoprávněnou dodávku nadlimitních (neekologických) nátěrových hmot je zodpovědný distributor i zpracovatel, který je přijal.

Proč je nutné, aby všichni legislativu dodržovali
Od 1. 1. 2008 měly být na trhu ČR (až na některé výjimky) zpracovávány pouze podlimitní („ekologické“) nátěrové hmoty s tím, že nadlimitní („neekologické“) měly už být zlikvidovány. Dodnes se ale tento záměr v plné míře nepodařilo realizovat a to vinou málo četných kontrol, které mnohdy postrádají potřebnou odbornost (zejména u tzv. malých lakoven). Vysoké investice tzv. prémiových výrobců a jejich distributorů (kteří disponují kvalitnímu ekologickými technologiemi) se staly prakticky nenávratnými v nerovné soutěži s ostatními distributory (kteří obdobné technologie nemají nebo jsou nekvalitní), kterých je většina a kteří po celou dobu profitují z této situace prakticky bez investic.

Pro ilustraci: V ČR je cca 3.500 lakoven. Odhaduje se, že tzv. malé autolakovny (s roční spotřebou do 500 kg těkavých látek za rok) z uvedeného počtu a autoservisy, klempírny vč. tzv. garážníků, které provádějí povrchové úpravy, i když nemají ani registrovanou lakýrnickou živnost, zpracují odhadem ročně 40 až 60% objemu nátěrových hmot na trhu ČR (převážně nadlimitních, tj. „neekologických“).

Problematika kontrol plnění platné legislativy
Kontroly větších autolakoven s povolením Krajských úřadů k provozu (s projektovanou roční spotřebou nad 500 kg těkavých látek), k jejímuž provádění je kompetentní Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), jsou fundované. Otázkou je, jak jsou četné vzhledem k jejím kapacitním možnostem. Kontroly menších autolakoven. Do 31. 8. 2012 spadaly pouze do kompetence odborů životního prostředí obecních úřadů s přenesenou působností, jejichž úředníci většinou problematice pro její složitost a vzhledem k rozsahu svých činností do hloubky nerozumí, nemají chuť jít do konfliktu s místními lakovnami nebo mnohdy argumentují tím, že do soukromého objektu (dílny, garáže) je nikdo nepustí. Přitom se zde zpracovává odhadem kolem poloviny objemu nátěrových hmot ČR. Od 1. 9. 2012 je sice kompetentní k jejich kontrolám i ČIŽP, ale ten nemá dostatečnou kapacitu.  Ke kontrolám prodejen autolaků je od 1. 9. 2012 kompetentní Česká obchodní inspekce (ČOI), která má povinnost kontrolovat zejména evidenci odběratelů „neekologických“ produktů a etikety.

Aktuální ekologická legislativa
Ve čtyřech fázích změn od roku 2002 vznikla podoba současné aktuální ekologické legislativy (implementující mj. směrnice EU č. 99/13/ES, 94/63/ES a 2004/42/ES) formou:

Zákona č. 201/2012 Sb. „O ochraně ovzduší …“, účinný od 1. 9. 2012,

a jeho prováděcí

Vyhlášky č. 415/20020Sb. „ O přípustné úrovni znečišťování …“, účinná od 1. 12. 2012

Legislativa platí pro:
– veškeré znečišťovatele ovzduší vč. soukromých osob; my se v tomto článku ale zabýváme pouze distributory a lakovnami pro povrchové úpravy vozidel s roční spotřebou TěL do 15 tun,
– pro železniční a dvoustopá silniční vozidla vč. trolejových; příklad z praxe: dovoluje už tedy např. Dopravnímu podniku lakovat rovnocenným způsobem tramvaje, autobusy a trolejbusy.

Výjimky z uvedené legislativy mají:
– spreje vč. dodatečně plněných do předplněných dóz,
– jednoúčelové produkty pro povrchové úpravy plastů,
– přívěsy,
– jednostopá vozidla (motocykly, jízdní kola).

Novelizace eko-legislativy vyjde ještě v roce 2016:
V roce 2016 vyjde novelizace zákona č. 201/2012 Sb., které bude mj. lépe specifikovat pravidla pro evidenci nadlimitních nátěrových hmot při prodeji a jejich zpracování a provázanost na sankce za nedodržování. Předpokládá se, že vstoupí v platnost do 30. 6. 2016.