Stanovisko a požadavky SAČR v oblasti povinných technických prohlídek ve stanicích technické kontroly (STK) a měření emisí silničních vozidel ve stanicích měření emisí (SME) v České republice v souvislosti se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU.

Mediální kampaň
V neděli 22.5.2015 odvysílala ČT1 v hlavní zpravodajské relaci "Události" reportáž "Měření emisí a STK v jednom", ve které byly prezentovány dílčí informace o směrnici EU nařizující provádění měření emisí jako součást kontroly ve stanicích měření emisí a o konci stávajících stanic měření emisí. Součástí reportáže bylo i vyjádření ministra dopravy Dana Ťoka. Následující den již na toto téma informovala i další media a subjekty.

Ačkoliv celá záležitost má racionální podstatu, většinou však jde jen o zprávy vytržené z celého kontextu, nepřesné, zavádějící a není tudíž divu, že vyvolaly okamžitou reakci, obavy a nejistotu v českých autoservisech, které provozují stanice měření emisí (SME) i ve stanicích technické kontroly (STK).

Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR) považuje za nezbytné uvést k této záležitosti některá podstatná a vysvětlující fakta a zároveň svoje předběžné stanovisko k budoucím legislativním změnám.

Současně prohlašujeme, že zásadně odmítáme nejrůznější poplašné zprávy s toto kauzou související a již jsme minulý týden požádali Ministerstvo dopravy, aby nepřesné nebo neúplné informace dementovalo a podalo k nim příslušné vysvětlení.

Směrnice EP a Rady 2014/45/EU a fakta
V pozadí budoucích změn v oblasti STK a SME je skutečně SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (dále také jen jako směrnice).

Co podstatného tato směrnice obsahuje a jaký může být její dopad na povinné technické prohlídky a měření emisí, resp. na stávající STK a SME v České republice? Předmětná směrnice musí být uplatněna v daných termínech i v ČR a to v technických věcech v zásadě striktně a v těch bodech, kde se připouští možnost odlišné aplikace v různých státech EU, půjde o vládní, potažmo o politické rozhodnutí.

Z celé směrnice citujeme některé pasáže, které považujme za podstatné ve vztahu ke stávajícím STK a SME s následným komentářem.

Důvodová část:
(3) Technické prohlídky jsou součástí komplexnějšího systému, který má zajistit, aby vozidla byla při používání udržována v bezpečném stavu, přijatelném z hlediska ochrany životního prostředí. Tento systém by měl zahrnovat pravidelné technické prohlídky vozidel a silniční technické kontroly u vozidel používaných v komerční silniční dopravě, jakož i stanovení postupu registrace vozidel, aby bylo možné pozastavit povolení k provozu vozidla na pozemních komunikacích, pokud vozidlo představuje bezprostřední riziko pro bezpečnost silničního provozu. Pravidelné prohlídky by měly být hlavním nástrojem pro zajištění technické způsobilosti vozidel. Silniční kontroly užitkových vozidel by měly pouze doplňovat pravidelné prohlídky.

(7) Vozidla s nesprávně fungujícími řízenými systémy emisí mají větší dopad na životní prostředí než řádně udržovaná vozidla. Z toho důvodu by režim pravidelných technických prohlídek snížením průměrných emisí vozidel přispěl ke zlepšení životního prostředí.

(10) Pro vozidla splňující emisní třídy Euro 6 a Euro VI se palubní diagnostické systémy („systémy OBD“) stávají při posuzování emisí účinnějším, což odůvodňuje jejich použití jako rovnocenných standardním zkouškám emisí pro účely technických prohlídek. Mají-li členské státy umožnit využívání systémů OBD při technických prohlídkách vozidel až do emisních tříd Euro 5 a Euro V, měly by mít možnost tuto zkušební metodu pro taková vozidla v souladu s doporučeními výrobce a dalšími požadavky povolit, pokud byla nezávisle ověřena – s případným zohledněním příslušných právních předpisů o schvalování typu – její rovnocennost.

(12) Nákladní automobily jsou v místní dopravě a pro účely komerční silniční nákladní přepravy stále více nahrazovány kolovými traktory s maximální konstrukční rychlostí vyšší než 40 km/h. Jejich rizikový potenciál je srovnatelný s rizikovým potenciálem nákladních automobilů, a proto by vozidla v této kategorii, jež jsou používána převážně na veřejných komunikacích, měla podléhat technickým prohlídkám.

(15) Technické prohlídky jsou svrchovanou činností, a proto by měly být prováděny členskými státy nebo veřejnoprávními či soukromými subjekty pověřenými prováděním takových prohlídek pod státním dozorem. Členské státy by měly být i nadále trvale odpovědné za provádění technických prohlídek, a to i tehdy, umožňuje-li vnitrostátní systém provádění technických prohlídek soukromým subjektům, včetně subjektů, které rovněž provádějí opravy vozidel.

Z bodu (15) je zcela zřejmé, že daná směrnice nijak nebrání tomu, aby budoucí legislativa v České republice právně zakotvila možnost provádění povinných technických prohlídek i subjekty, které rovněž provádějí opravy vozidel. Jinak uvedeno, i v autoservisech, pokud budou splňovat podmínky vyžadované zmíněnou směrnicí.

(17) Pro účely kontroly vozidel, a zvláště jejich elektronických bezpečnostních prvků, je nanejvýš důležitý, přístup k technické specifikaci každého jednotlivého vozidla. Výrobci vozidel by proto měli poskytovat údaje potřebné k ověření funkčnosti bezpečnostních systémů a systémů k ochraně životního prostředí. Za tímto účelem by se měla obdobně použít ustanovení týkající se přístupu k informacím o opravách a údržbě, která by stanicím technické kontroly umožnila přístup k informacím potřebným k provádění technických prohlídek. Tyto informace by měly zahrnovat údaje, které umožňují sledovat fungování bezpečnostních systémů vozidel způsobem umožňujícím jejich kontrolu v rámci pravidelných technických prohlídek. Toto má zásadní význam zejména v oblasti elektronicky řízených systémů a mělo by platit pro všechny prvky instalované výrobcem.

(21) Technická prohlídka vozidla během jeho užitné doby má být relativně jednoduchá, rychlá a finančně nenáročná, avšak má být současně účinná z hlediska dosahování cílů této směrnice. 

(22) Technické prohlídky by měly zahrnovat veškeré položky související se specifickým provedením, konstrukcí a vybavením kontrolovaného vozidla. Na slučitelnost částí a konstrukčních systémů, například kol a nábojů kol, by se mělo pohlížet jako na kritickou součást bezpečnosti a měla by být při technických prohlídkách vozidel kontrolována. V souvislosti s těmito položkami a   vzhledem k současnému stavu technologie vozidel by na seznam položek podléhajících kontrole měly být zahrnuty moderní elektronické systémy. Za účelem harmonizace technických prohlídek by pro každou z kontrolovaných položek měly být stanoveny doporučené metody kontroly. Tyto položky by měly být s ohledem na pokračující výzkum a technický pokrok v oblasti bezpečnosti vozidel aktualizovány.

(26) Osvědčení o technické způsobilosti vozidla by mělo být vydáno po každé technické prohlídce. Mělo by zahrnovat mj. údajů o totožnosti vozidla a výsledky prohlídky. Výsledky technické prohlídky by měly být zpřístupněny v elektronické formě. K zajištění řádných následných opatření pro technické prohlídky by členské státy měly tyto informace shromažďovat a uchovávat v databázi, zejména pro účely analýzy výsledků pravidelných technických prohlídek.

(27) Držitel osvědčení o registraci a případně provozovatel vozidla, u něhož byly při technické prohlídce zjištěny nedostatky, a zejména nedostatky, které představují riziko pro bezpečnost silničního provozu, by měl tyto nedostatky neprodleně odstranit. V případě nebezpečných nedostatků se může ukázat jako nezbytné omezit používání vozidla, dokud tyto nedostatky nebudou zcela odstraněny.

(32) Stanice technické kontroly by měly zajistit objektivitu a vysokou kvalitu kontroly vozidel. V zájmu splnění minimálních požadavků ohledně řízení kvality by proto stanice technické kontroly měly dodržovat požadavky stanovené členským státem udělujícím oprávnění. 

(33) Vysoká úroveň technických prohlídek vyžaduje, aby pracovníci provádějící technické prohlídky měli vysokou úroveň kvalifikace a způsobilosti. Měl by být zaveden systém odborné přípravy, který by zahrnoval úvodní školení a pravidelná opakovací školení nebo vhodné zkoušky. Mělo by být stanoveno přechodné období umožňující hladký přechod stávajících pracovníků provádějících technické prohlídky do režimu pravidelných školení nebo zkoušek. Má-li být zajištěna vysoká úroveň odborné přípravy, způsobilosti a zkoušek, mělo by být členským státům umožněno stanovit další požadavky na způsobilost a odpovídající odbornou přípravu.

(34) Kontroloři by při provádění technických prohlídek měli jednat nezávisle a jejich úsudek by neměl být ovlivněn střetem zájmů, včetně střetu zájmů ekonomické nebo osobní povahy. Odměna kontrolorů by proto neměla být v přímém vztahu k výsledkům technických prohlídek. Členské státy by měly mít možnost stanovit požadavky ohledně oddělení činností nebo povolit soukromým subjektům provádět zároveň technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, v případech, kdy se orgán dozoru přesvědčil, že je zachovávána vysoká úroveň objektivity.

Z bodu (34) vyplývá, že Česká republika jako členský stát EU může povolit soukromým subjektům provádět zároveň předepsané, povinné technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, samozřejmě při zachování vysoké úrovně objektivity.

(44) Zkušební zařízení a vybavení používaná ve stanicích technické kontroly by měla splňovat požadavky stanovené pro provádění technických prohlídek. Vzhledem k tomu, že to vyžaduje významné investice a úpravy, které nemohou být provedeny okamžitě, měla by být ke splnění těchto požadavků poskytnuta lhůta pěti let. Obdobně by měla být poskytnuta lhůta pěti let orgánům dozoru, aby tyto mohly splnit všechna kritéria a požadavky týkající se udělování oprávnění stanicím technické kontroly a dozoru nad nimi. 

Bod (44) obsahuje důležité ustanovení, které předpokládá, že stanicím technické kontroly bude poskytnuta 5-letá lhůta pro splnění požadavků týkajících se zkušebních zařízení a vybavení pro provádění technických prohlídek. Totéž platí pro orgány, které udělují oprávnění stanicím technické kontroly a provádějí nad nimi dozor.

Možnost využití přechodné doby nejvýše 5 let zakotvuje i Článek 22 směrnice.

Článek 22
Přechodná ustanovení

1. Členské státy mohou pro provádění technických prohlídek povolit na dobu nejvýše pěti let od 20. května 2018 použití zkušebních zařízení a vybavení uvedená v článku 11, která nesplňují minimální požadavky stanovené v příloze III.CS L 127/64 Úřední věstník Evropské unie 29.4.2014

2. Členské státy uplatní požadavky stanovené v příloze V nejpozději od 1. ledna 2023.

Z Článku 22 směrnice vyplývá, že členské státy EU a tedy i Česká republika mohou povolit přechodné období a využívání zkušebních zařízení a vybavení stávajících STK, včetně těch, která nesplňují požadavky směrnice, a to na dobu nejvýše 5 let, tedy do 20.května 2023.

Týká se výše uvedené ustanovení také stávajících stanic měření emisí (SME) v České republice? Předmětná směrnice v žádné části pojem stanice měření emisí neuvádí. Je to dáno tím, že se jedná o specifickou českou záležitost. Jinak ovšem jsou stanice měření emisí (SME) stejně jako stanice technické kontroly (STK) právně zakotvené v příslušných zákonech, vyhláškách či dalších předpisech jako součást systému pravidelných technických prohlídek silničních vozidel, resp. povinné kontroly technického stavu silničních vozidel v ČR. 

To, co se ve Směrnici EP a Rady 2014/45/EU vztahuje na stanice technické kontroly, se tudíž v České republice týká i stanic měření emisí. I pro stávající stanice měření emisí (SME) může Česká republika povolit přechodné období a využívání zkušebních zařízení a vybavení na dobu nejvýše 5 let, tedy do 20.května 2023. 

V případě stávajících stanic měření emisí (SME), které provozují autoservisy, by se jednalo o lhůtu pro technické dovybavení a splnění dalších požadavků směrnice tak, aby tyto SME mohly vykonávat činnost stanice technické kontroly ve smyslu požadavků směrnice.

(47) Tato směrnice začleňuje a aktualizuje pravidla uvedená v doporučení Komise 2010/378/EU s cílem dosáhnout kvalitnější právní úpravy výstupů technických prohlídek.

(48) Tato směrnice aktualizuje technické požadavky stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ( 2 ) a rozšiřuje oblast její působnosti tak, aby zahrnovala zejména ustanovení týkající se zřízení stanic technické kontroly a jejich orgánů dozoru, jakož i jmenování kontrolorů pověřených prováděním technických prohlídek. Uvedená směrnice by proto měla být zrušena.

Směrnice:

Článek 6
Obsah a metody technických prohlídek

2. U každé oblasti uvedené v odstavci 1 provedou příslušné orgány členského státu nebo stanice technické kontroly technickou prohlídku zahrnující alespoň položky uvedené v bodě 3 přílohy I za použití doporučené či rovnocenné metody, která byla schválena příslušným orgánem a která je použitelná při kontrole uvedených položek podle bodu 3 přílohy I. Prohlídka může rovněž zahrnovat ověření, zda příslušné části a konstrukční části vozidla odpovídají požadovaným vlastnostem z hlediska bezpečnosti a ochrany životního prostředí platným v době schválení nebo případně v době provedení dodatečného vybavení.

Prohlídky se provádějí za použití v současné době dostupných metod a vybavení a bez využití nástrojů pro demontáž či odstranění jakékoli části vozidla.

PŘÍLOHA I
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU A DOPORUČENÝCH METOD TECHNICKÝCH PROHLÍDEK

2. ROZSAH TECHNICKÉ PROHLÍDKY
Technická prohlídka musí zahrnovat alespoň tyto oblasti:
0) Identifikace vozidla
1) Brzdové zařízení
2) Řízení
3) Výhled
4) Osvětlovací zařízení a části elektrického systému
5) Nápravy, kola, pneumatiky, zavěšení náprav
6) Podvozek a části připevněné k podvozku
7) Jiné vybavení
8) Obtěžování okolí
9) Doplňkové kontroly u vozidel kategorie M 2 a M 3 sloužících k dopravě osob
 
8. OBTĚŽOVÁNÍ OKOLÍ
8.2. Emise z výfuků
8.2.1. Emise zážehového motoru
8.2.2. Emise vznětového motoru

Z Přílohy I Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU skutečně vyplývá, že měření emisí zážehových i vznětových motorů musí být součástí povinné technické prohlídky ve stanicích technické kontroly. Pokud tomu tak je, a české STK budou muset toto zajistit ne jako oddělenou činnost, ale nedílnou součást technické prohlídky, pak i když směrnice žádný zákaz stávajících stanic měření emisí (SME) v ČR neobsahuje, logicky by po zařazení měření emisí do prohlídky prováděné STK neměly samostatné stanice měření emisí žádné další opodstatnění.

Tento okamžik nastane, bude-li platit směrnicí povolené 5-leté přechodné období, což SAČR požaduje, až dne 20.května 2023.

KAPITOLA IV
SPRÁVNÍ USTANOVENÍ

Článek 11
Zkušební zařízení a vybavení

1. Členské státy zajistí, aby zkušební zařízení a vybavení používaná k provádění technických prohlídek splňovala minimální technické požadavky stanovené v příloze III.CS 29.4.2014 Úřední věstník Evropské unie L 127/61.

PŘÍLOHA III
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE ZAŘÍZENÍ A VYBAVENÍ PRO PROVÁDĚNÍ TECHNICKÝCH PROHLÍDEK

I. Zařízení a vybavení
Technické prohlídky prováděné v souladu s doporučovanými metodami stanovenými v příloze I musí být prováděny pomocí vhodného zařízení a vybavení. To může případně zahrnovat využití mobilních zkušebních jednotek. Zkušební vybavení, které nezbytně závisí na kategoriích testovaných vozidel podle tabulky I. Zařízení a vybavení musí splňovat alespoň tyto minimální požadavky:
   1) zkušební zařízení, které disponuje dostatečným prostorem pro hodnocení vozidel a splňuje nezbytné požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost;
   2) zkušební linka dostatečné velikosti pro každou prohlídku, montážní jáma nebo zvedák a pro vozidla, jejichž maximální hmotnost převyšuje 3,5 tun, zařízení na zvedání náprav vozidla, vybavené vhodným osvětlením a v případě potřeby vzduchotechnikou;
   3) pro prohlídku všech vozidel válcový brzdový stav s funkcí měření, zobrazení a záznamu brzdných sil, a tlaku vzduchu v pneumatických brzdových systémech v souladu s přílohou A normy ISO 21069-1 o technických požadavcích na válcové brzdové stavy nebo rovnocenné normy;
   4) pro prohlídku  vozidel, jejichž maximální hmotnost převyšuje 3,5 tuny, válcový brzdový   stav v souladu s bodem 3, jenž nemusí zahrnovat funkci záznamu brzdných sil, síly stlačení pedálu a tlaku vzduchu v pneumatických brzdových systémech;

nebo

desková zkušebna brzd, rovnocenná válcovému brzdovému stavu v souladu s bodem 3, jež nemusí zahrnovat funkci záznamu brzdných sil, síly stlačení pedálu a zobrazení tlaku vzduchu v pneumatických brzdových systémech;

   5) přístroj pro záznam zpomalení, přičemž přístroje bez funkce kontinuálního měření musí zaznamenávat/ukládat výsledky měření nejméně desetkrát za sekundu;
   6) zařízení pro zkoušení pneumatických brzdových systémů, jako jsou tlakoměry, přípojky a hadice;
   7) přístroj pro určení hodnoty zatížení na kolo/nápravu pro stanovení zatížení nápravy (volitelně pro měření dvou zatížení na kolo, jako jsou plošiny pro vážení hmotnosti na kole a plošiny provážení hmotnosti na nápravě);
   8) přístroj pro zkoušení zavěšení kolo-náprava (detektor vůle v řízení) bez zvedání nápravy, který musí splňovat tyto požadavky:
         a) přístroj musí být vybaven alespoň dvěma deskami poháněnými motorem, kterými lze pohybovat v opačných směrech, podélně i příčně;
        b) kontrolor musí mít možnost pohyb desek ovládat ze svého místa, kde provádí kontrolu;
        c) u vozidel, jejichž maximální hmotnost převyšuje 3,5 tuny, musí desky splňovat tyto technické požadavky:
               – podélný a příčný pohyb nejméně 95 mm,
               – rychlost podélného a příčného pohybu 5 až 15 cm/s;CS L 127/120 Úřední věstník Evropské unie 29.4.2014
    9) zvukoměr třídy II, je-li měřena hladina akustického tlaku;
   10) analyzátor čtyř výfukových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES (1);
   11) dostatečně přesný přístroj pro měření koeficientu absorpce;
   12) jedno zařízení k zaměření světlometu, kterým lze zkontrolovat seřízení světlometu v souladu s ustanoveními o seřízení světlometů motorových vozidel (směrnice 76/756/EHS), rozhraní světla a tmy musí být snadno rozpoznatelné za denního světla (bez přímého slunečního světla);
   13) přístroj pro měření hloubky vzorku pneumatik;
   14) zařízení k připojení elektronického rozhraní vozidla, jako je skenovací přístroj pro OBD;
   15) zařízení pro zjištění úniku LPG/CNG/LNG, jsou-li taková vozidla zkoušena.

Kterákoliv z výše uvedených zařízení mohou být sloučena do jednoho zařízení pod podmínkou, že se tím neovlivní přesnost jednotlivých zařízení.

Z Přílohy III směrnice, která mimo jiné stanovuje minimální požadavky týkající se zařízení a vybavení pro provádění technických prohlídek, je zcela zřejmé, že takové přístroje a zařízení má až na výjimky (např. přístroj pro záznam zpomalení, zvukoměr tř. II) v současnosti každý větší autorizovaný nebo i nezávislý autoservis.

Nic podstatného by v tomto směru nebránilo v tom, aby autoservisy, které splňují požadavky citované směrnice, vykonávaly činnost stanice technické kontroly a prováděly příslušné technické prohlídky.

Předběžné stanovisko a požadavky SAČR v oblasti povinných technických prohlídek ve stanicích technické kontroly (STK) a měření emisí silničních vozidel ve stanicích měření emisí (SME) v České republice v souvislosti se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU

Na vedení SAČR se denně obrací řada členů, ale i ostatních podnikatelů, hlavně majitelů velkých autorizovaných/značkových i nezávislých autoservisů z celé České republiky s tím, co se zase děje, když ještě ani nedozněla polemika kolem změn v provozování, metodice a v přístrojovém vybavení stávajících stanic měření emisí (SME), které mají platit od 1.července 2016. Tato záležitost není v současnosti zcela dotažená a zajištěná a už se prezentují další, související návrhy změn. Nepovažujeme za šťastné a smysluplné chtít od provozovatelů stávajících stanic měření emisí, aby se rychle vyrovnali s novou metodikou pro měření emisí, nakoupili upravené software pro přístroje na měření emisí nebo zakoupili úplně nové přístroje a vybavení, jinak po výše uvedeném termínu nebudou moci SME provozovat, a zároveň jim sdělit, že možná už příští rok žádné stanice měření emisí nebudou. To přeci nelze.

Pro tisíce českých autoservisů, a nejenom těch, které provozují SME, jejich majitelů/podnikatelů a živnostníků i desetitisíce jejich zaměstnanců v celé České republice jsou však navrhované změny velmi závažné, bezprostředně se jich dotýkají, často bez přehánění s existenčním dopadem.

Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR) si je vědom okolnosti, že Česká republika jako členský stát EU musí přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU nejpozději do 20. května 2017 a bude tyto předpisy používat nejpozději od 20. května 2018. Každý členský stát EU musí zajistit, aby stanice technické kontroly, kterým tento členský stát udělil oprávnění, prováděly u vozidel registrovaných na jeho území pravidelné technické prohlídky v souladu s touto směrnicí.

■ SAČR podporuje příslušné legislativní kroky k možnosti provádění povinných technických prohlídek silničních vozidel i subjekty, které rovněž provádějí opravy těchto vozidel, pokud splní podmínky dané směrnicí a pokud bude zajištěn dostatečně účinný, efektivní a nebyrokratický systém státního dozoru nad činností stanic technické kontroly.

■ Soukromým subjektům je třeba v souladu se směrnicí umožnit provádět zároveň povinné technické prohlídky i standardní opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, samozřejmě při zachování vysoké úrovně objektivity.

■ SAČR požaduje, aby v souladu se směrnicí bylo v nové právní úpravě zakotveno pro stávající stanice technické kontroly (STK) a stávající stanice měření emisí (SME) přechodné období pro splnění požadavků směrnice týkajících se zkušebních zařízení a vybavení pro technické prohlídky do 20.května 2023. V přechodném období jak STK, tak SME budou moci využívat i zařízení a vybavení, která nesplňují požadavky směrnice. V případě SME, které provozují autoservisy, by se jednalo o lhůtu pro technické dovybavení a splnění dalších požadavků směrnice tak, aby tyto stanice mohly vykonávat činnost stanice technické kontroly ve smyslu požadavků směrnice.

■ V zájmu žádoucího uklidnění provozovatelů STK a zejména SME (provozovaných autoservisy) v důsledku nepřesných, zavádějících a poplašných zpráv v řadě médií požaduje SAČR co nejrychlejší dementování takových informací ze strany Ministerstva dopravy. To by také mělo urychleně k této kauze podat příslušné stanovisko, případně vysvětlení, jak hodlá Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU aplikovat do návrhu úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zejména v těch bodech, kde je možný odlišný postup jednotlivých členských států. Jinak tuto záležitost budou komentovat a vysvětlovat subjekty, které k tomu nemají žádnou kompetenci.                                                                

■ SAČR vyzývá Ministerstvo dopravy, aby budoucí vývoj v oblasti povinných technických prohlídek v kontextu se stávajícím systémem STK a SME konzultovalo s klíčovými celostátními asociacemi – tedy především se Svazem dovozců automobilů (SDA), Svazem prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR), Sdružením importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky (SISA – velcí distributoři dílů zastřešují tzv. autoservisní koncepty), s Profesní komorou STK, se sdružením ASEM, případně s dalšími zainteresovanými subjekty. SAČR předem nabízí aktivní spolupráci a podporu.

Závazné stanovisko a požadavky ze strany SAČR budeme prezentovat po konzultacích s oběma partnerskými asociacemi, tedy se Svazem dovozců automobilů (SDA) a Sdružením importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky, po konzultaci s Evropskou radou pro obchod a opravy motorových vozidel (CECRA) se sídlem v Bruselu, jejíž členem Svaz prodejců a a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR) je už řadu let, po konzultaci s příslušnými představiteli Ministerstva dopravy a případně i s dalšími zainteresovanými subjekty.

23.05.2016
Ing.Josef Lhoták
prezident SAČR